Filtrování podle kategorie

NASTAVIT

ZRUŠIT

NASTAVIT

ZRUŠIT

Zveřejněná hesla

Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).

Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.

Právní upozornění

Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.

ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.

covid-19

Pandemie covid-19 změnila náš svět. Tým vznikajícího Akademického slovníku současné češtiny mimo abecední pořadí lexikograficky zpracoval slova, se kterými se nyní setkáváme častěji než dříve. Oddělení současné lexikologie a lexikografie Ústavu pro jazyk český AV ČR též dokumentuje nová slova související s aktuálním společenským děním pomocí databáze Neomat (viz http://www.neologismy.cz/).

covid-19

[kovɪd devatenaːct]

(2. j. -du-19, 6. j. -du-19)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

covid-19

[kovɪd devatenaːct]

(neskl.)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

kolokviální vyšší covid I

[kovɪt], 2. j. [kovɪdu]

(2. j. -du, 6. j. -du)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

onemocnění způsobené koronavirem SARS-CoV-2:

pandemie covidu-19 / covid-19
Potíže s dýcháním patří k častým příznakům nemoci covid-19.
Během těhotenství onemocněla covidem.
Lékaři varují před dlouhodobými následky covidu.

□ dlouhý covid

stav po prodělání covidu-19, který je spojen s obtížemi jako únava, dýchavičnost, ztráta čichu, výpadky paměti aj. a který přetrvává týdny až měsíce
syn. postcovidový syndrom

2. kolokviální vyšší

období pandemie tohoto onemocnění syn. koronavirus, koronavir 3:

Organizace vydala zprávu zaměřující se na domácí násilí za covidu-19.
Během covidu rozvážel roušky po nemocnicích.
Řada podniků měla problémy už před covidem.

Poznámka Slovo covid vzniklo z anglického spojení coronavirus disease.

Poznámka V odborných publikacích a přehledech se užívá i zápis s velkými písmeny (COVID-19) jako mezinárodní označení nemoci podle Světové zdravotnické organizace (WHO).

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

dezinfekce

[dezɪnfekce]

(2. j. -ce)

podstatné jméno rodu ženského

⟨fr.⟩

1. (čeho)

odstraňování, odstranění choroboplodných zárodků na těle, předmětech ap. (pomocí chemických aj. prostředků) jako prevence výskytu infekce, nákazy, dezinfikování:

dezinfekce rány
dezinfekce vody UV zářením
Byla provedena dezinfekce celého oddělení.
Farma prošla dezinfekcí.
Cestující z rizikových oblastí se na letišti museli podrobit dezinfekci.

dezinfekční prostředek, prostředky:

chlorová / alkoholová dezinfekce
účinná dezinfekce proti plísním
Dům páchl dezinfekcí.
Při odstraňování klíštěte je potřeba použít dezinfekci.
Ranku omyjte vodou a ošetřete dezinfekcí.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

dezinfikovat

[dezɪnfɪkovat]

(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)

sloveso nedokonavé i dokonavé

⟨fr.⟩

(kdo dezinfikuje co {čím}), (co dezinfikuje co)

zbavovat, zbavit choroboplodných zárodků, podrobovat, podrobit dezinfekci:

Lékaři a sestry si před operací myjí a dezinfikují ruce.
Po vyjmutí klíštěte ránu dezinfikujte jódem.
Éterické oleje dezinfikují zanícené sliznice.
Při výskytu mykózy je třeba pravidelně dezinfikovat obuv a ponožky.
podst. jm. dezinfikování chirurgických nástrojů

dokonavé → i vydezinfikovat

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

epidemie

[ʔepɪdemɪje]

(2. j. -ie)

podstatné jméno rodu ženského

⟨řec.⟩

výskyt (infekčního) onemocnění zasahující velkou část obyvatelstva na určitém území:

virová epidemie
epidemie žloutenky / salmonelózy
epidemie obezity v Česku
Nemocnost v kraji překročila hranici epidemie.
Světová zdravotnická organizace varovala před hrozbou celosvětové epidemie chřipky.

2. expresivní

výrazně zvýšený výskyt nějakého (negativního) společenského jevu, jeho rychlé šíření:

epidemie chudoby
S prvními jarními dny nastala epidemie krádeží kol a pneumatik.
O třetí adventní neděli zachvátila město nákupní epidemie.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

epidemiolog

[ʔepɪdemɪjolok], 2. j. [ʔepɪdemɪjologa]

(2. j. -oga, 3., 6. j. -ogovi, -ogu, 5. j. -ogu, 1. mn. -ogové, 6. mn. -ozích)

podstatné jméno rodu mužského životného

odborník v epidemiologii 1 (oboru):

krajský / hlavní epidemiolog
Epidemiologové doporučují očkování proti chřipce hlavně starším lidem.
Epidemie ještě není u konce, její vrchol epidemiologové teprve očekávají.

► epidemioložka

[ʔepɪdemɪjološka], 2. mn. [ʔepɪdemɪjoložek]

(2. j. -žky, 2. mn. -žek)

podstatné jméno rodu ženského

přechýlené

epidemioložka Krajské hygienické stanice v Ostravě
Nejlepší ochranou před žloutenkou je podle epidemioložky očkování.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

e-shop

[ʔeːšop], [ʔiːšop]

(2. j. -pu, 6. j. -pu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

webová aplikace sloužící k nakupování na internetu, elektronický obchod, internetový obchod syn. e-obchod:

provozovat e-shop s potravinami
Některé e-shopy nabízejí u dražšího zboží dopravu zdarma.
Nadační fond spustil e-shop s dárky, které pomáhají.
Knihu si zájemci mohou zakoupit prostřednictvím e-shopu.

Poznámka Méně často se vyskytuje také pravopisná podoba eshop. Její užití je částí uživatelů češtiny považováno za přijatelné. Internetová jazyková příručka ze systémových důvodů uvádí a doporučuje pouze podobu e-shop.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

exponenciální

[ʔeksponencɪjaːlňiː]

přídavné jméno

⟨~lat.⟩

1. odborné

vykazující stálou procentuální změnu při rovnoměrném zvyšování určité veličiny (např. času, teploty):

mat., fyz. exponenciální rovnice s neznámou v exponentu, mocniteli
exponenciální funkce s proměnnou v exponentu, mocniteli
stat. exponenciální růst populace
Opatření by měla zastavit exponenciální nárůst počtu nakažených.

□ exponenciální křivka matematika, fyzika

graf exponenciální funkce
syn. exponenciála

vyznačující se plynulým a velmi rychlým, výrazným až prudkým růstem, dynamičností:

exponenciální rozvoj biotechnologií
Trh internetové reklamy rostl exponenciálním tempem.
Jako ve světě i u nás má zájem o projekt exponenciální charakter.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

home office

[ho͡umʔofɪs], [ho͡umofɪs]

(neskl.)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

home office

[ho͡umʔofɪs], [ho͡umofɪs]

(2. j. -cu, 6. j. -cu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

zřídka homeoffice

[ho͡umʔofɪs], [ho͡umofɪs]

(neskl.)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

zřídka homeoffice

[ho͡umʔofɪs], [ho͡umofɪs]

(2. j. -cu, 6. j. -cu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨angl.⟩

práce z domova:

Home office je v naší firmě už standardní záležitostí.
Lidé na home office jsou při dobrém systému řízení mnohdy výkonnější než ti v kanceláři.
Homeofficu přicházejí na chuť nejen zaměstnanci, ale i mnozí zaměstnavatelé.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

hranice

[hraňɪce]

(2. j. -ce, 2. mn. -c)

podstatné jméno rodu ženského

1. i pomnožné hranice

pomezní čára oddělující od sebe dvě sousedící plochy, oblasti, státy ap.:

hranice okresu / kraje / regionu
vytyčit hranici pozemků
překročit / přejet státní hranice
odejít za hranice emigrovat
Aš leží poblíž hranic s Německem.
Přes dříve nepropustnou hranici mezi Českem a Rakouskem se můžete nyní pohodlně vydat na kole nebo pěšky.
Je uznávaný i za hranicemi. v zahraničí

□ zelená hranice

úsek státní hranice mimo hraniční přechod, procházející přírodním neobydleným prostředím

pomyslné rozhraní mezi dvěma jevy, oblastmi ap., předěl, rozmezí:

hranice mezi dnem a nocí
ocitnout se na hranici mezi životem a smrtí
Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je velice tenká.
V autorových prózách se stírají hranice mezi realitou a fikcí.

přesně určená mez, míra něčeho:

horní / dolní / spodní hranice trestu
zvýšení věkové hranice pro odchod do důchodu
Počet nemocných dosáhl hranice epidemie.
Každý objev posouvá hranice poznání.

□ hranice chudoby

oficiálně stanovená minimální výše příjmů občana, pod níž nastává stav hmotné nouze, vypočítaná zpravidla jako procentuální podíl průměrného příjmu v dané zemi

narovnaná hromada předmětů, zprav. dříví:

pohřební hranice
U kamen stojí neubývající hranice dřeva.
Jan Hus byl upálen na hranici.

□ (horní) hranice lesa botanika, geografie

vegetační hranice, nad kterou už neroste souvislý lesní porost

◊ bez hranic

bez jakéhokoli omezení v míře vlastnosti, intenzitě děje, činnosti

◊ být (daleko) za hranicí něčeho ◊ jít / zajít (daleko) za hranici něčeho

překračovat, překročit (obvyklou, únosnou, přípustnou ap.) mez, míru něčeho

◊ neznat hranic

1. být krajně intenzivní, zdánlivě nekonečný, neomezený

2. nekriticky, nerozumně nebo bezohledně něco přehánět

◊ pohybovat se / být / balancovat na hranici zákona

jednat způsobem, který je nemorální nebo z jiného hlediska problematický, ale který nelze jednoznačně označit za protiprávní • jednat protiprávně

◊ posouvat hranice (lidských) možností

dokazovat něco, co je za normálních okolností (pro člověka) nemožné nebo obtížně realizovatelné

◊ překročit všechny / veškeré hranice (něčeho)

1. chovat se naprosto nepřiměřeně, nevhodně, přesáhnout únosnou míru něčeho

2. porušit všeobecně uznávaná pravidla, normy v nějaké oblasti

◊ všechno má své / svoje hranice

něco je omezené, není to nekonečné, nelze to neustále tolerovat

► hranička

[hraňɪčka]

(2. j. -čky, 2. mn. -ček)

podstatné jméno rodu ženského

zdrobnělé k 4

Zapálil jsem hraničku třísek.
Na pultě mají úhledné hraničky dětského oblečení.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

hygiena

[hɪgɪjena]

(2. j. -ny)

podstatné jméno rodu ženského

⟨řec.⟩

souhrn opatření zajišťujících ochranu zdraví, zejména dodržováním čistoty:

osobní hygiena
ústní / dentální / zubní hygiena
gel pro intimní hygienu
zásady hlasové hygieny
Již staří Římané pochopili, že hygiena tělesná je nedílnou součástí hygieny duševní.

lékařský obor zabývající se ochranou zdraví:

hygiena potravin
Vystudovala veterinární hygienu a ekologii.

3. kolokviální vyšší

pracoviště zaměřené na ochranu zdraví obyvatel:

Podle čerstvého rozboru z hygieny je voda v pořádku.
Hlídat kvalitu a původ masa je úkolem krajské hygieny.
V době konání koncertu naměřila hygiena v okolí asi 70 decibelů.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

hygienik

[hɪgɪjenɪk]

(2. j. -ika, 3., 6. j. -ikovi, -iku, 5. j. -iku, 1. mn. -ici, -ikové, 6. mn. -icích)

podstatné jméno rodu mužského životného

odborník v hygieně 2 (oboru):

hlavní / krajský / pražský hygienik
Provozovně hygienici pozastavili výkon činnosti.
Všechny bazény prošly před sezonou kontrolou hygieniků.

► hygienička

[hɪgɪjenɪčka]

(2. j. -čky, 2. mn. -ček)

podstatné jméno rodu ženského

přechýlené

krajská hygienička
Okresní hygienička doporučila ředitelům nemocnic, aby zrušili zákazy návštěv.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

chřipka

[xř̥ɪpka]

(2. j. -pky, 2. mn. -pek)

podstatné jméno rodu ženského

medicína

infekční virové onemocnění projevující se zánětem dýchacích cest, horečkou, bolestmi hlavy a svalů a celkovou slabostí:

lék proti chřipce
onemocnět chřipkou
léčit / přechodit / vyležet chřipku
nechat se očkovat proti chřipce
Vlna sezonních chřipek přichází s železnou pravidelností každý rok.

□ prasečí chřipka veterinářství, medicína

infekční virové onemocnění prasat přenosné na člověka

□ ptačí chřipka veterinářství, medicína

infekční virové onemocnění ptáků přenosné na člověka

□ střevní chřipka medicína

akutní infekční zánětlivé onemocnění žaludku a střev, projevující se bolestí břicha, průjmem nebo zvracením
syn. střevní viróza

□ španělská chřipka medicína

infekční virové onemocnění, které v letech 1918–1920 způsobilo celosvětovou pandemii

Podle Španělska, které o této chřipce poprvé v Evropě veřejně informovalo.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

imunita

[ʔɪmunɪta]

(2. j. -ty)

podstatné jméno rodu ženského

⟨lat.⟩

1. biologie, medicína

soubor mechanismů zabezpečujících obranyschopnost organismu proti působení choroboplodných zárodků • odolnost organismu proti určité infekci:

přirozená / vrozená / získaná imunita
lidé se sníženou imunitou
mít dobrou / oslabenou imunitu
trpět poruchou imunity
Mateřské mléko posiluje imunitu dítěte.

□ buněčná imunita biologie, medicína

obranyschopnost organismu zajišťovaná některými bílými krvinkami, které jsou specializované k rozpoznání určité cizorodé látky, mikroorganismu ap.

□ kolektivní imunita biologie, medicína

odolnost populace vůči šíření infekčního onemocnění, získaná např. vysokou proočkovaností

2. právo

vynětí osob nebo majetku z moci zákona, všeobecně platných právních předpisů, beztrestnost, nedotknutelnost:

poslanecká / diplomatická / prezidentská imunita
přestupková / trestní imunita
imunita kulturního majetku vůči exekuci
Senátoři jsou chráněni imunitou.
Poslanec byl zbaven imunity.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

imunizace

[ʔɪmunɪzace]

(2. j. -ce)

podstatné jméno rodu ženského

⟨lat.⟩

biologie, medicína

navozování, navození, získání imunity 1 (odolnosti organismu proti infekci):

aktivní imunizace očkováním nebo proděláním onemocnění
pasivní imunizace podáním protilátek vytvořených cizím organismem
Cílem imunizace je zabránění vzniku infekční nemoci.
V zemi se léta prováděla plošná imunizace proti tuberkulóze.
Imunizace české populace proti COVID-19 byla po první vlně pandemie velmi nízká.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

imunolog

[ʔɪmunolok], 2. j. [ʔɪmunologa]

(2. j. -oga, 3., 6. j. -ogovi, -ogu, 5. j. -ogu, 1. mn. -ogové, 6. mn. -ozích)

podstatné jméno rodu mužského životného

odborník v imunologii 1 (lékařském oboru):

klinický imunolog
vyšetření u imunologa
Imunolog pracuje na vakcíně proti HIV.
Imunologové předepisují léky na posílení imunity.

► imunoložka

[ʔɪmunološka], 2. mn. [ʔɪmunoložek]

(2. j. -žky, 2. mn. -žek)

podstatné jméno rodu ženského

přechýlené

imunoložka specializující se na nádorová onemocnění

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

infikovaný

přídavné jméno

1. medicína

zasažený infekcí, nákazou syn. nakažený:

infikované klíště
poranit se o infikovanou jehlu
Blechy se mohou přenášet z jednoho infikovaného zvířete na druhé.
Nemoc se šíří vzduchem od infikovaných osob, které nemusejí mít žádné projevy onemocnění.
V současné době dostávají lidé infikovaní virem HIV velké množství léků, které oddalují propuknutí samotné nemoci AIDS.

2. počítače a IT

napadený škodlivým softwarem syn. nakažený:

infikovaný počítač
Instalovaný antivirový program nedokáže odstranit infikované soubory.

3. expresivní (čím)

silně ovlivněný, zprav. v negativním smyslu:

společnost infikovaná globálním myšlením
Vyrovnat se se stárnutím je v našem světě infikovaném kultem mládí možná těžší než kdy dřív.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

infikovat

(1. j. -kuji, -kuju, 3. j. -kuje, 3. mn. -kují, -kujou, rozk. -kuj, čin. -koval, trp. -kován, podst. jm. -kování)

sloveso dokonavé i nedokonavé

1. medicína (kdo, co infikuje koho4, co {čím})

přenést, přenášet infekci, nemoc, nakazit:

infikovat ránu
být infikován bakterií / virem HIV / žloutenkou
Klíšťata infikují stále více lidí.
Vědci objevili nový druh ptačí chřipky, která infikuje lidi i zvířata.
Matky neinfikují děti ani tak polibky, jako spíš kapénkami, olíznutím dudlíku, kojenecké láhve nebo lžičky při jídle.

2. počítače a IT (kdo, co infikuje co {čím})

napadnout, napadat počítač (soubor, data ap.) škodlivým softwarem, nakazit:

Nový počítačový vir infikoval už miliony počítačů.
Mladík, který virem infikoval počítače statisíců lidí, byl zatčen.
Útočníci infikovali počítačový systém řídící letecký provoz.

3. expresivní (kdo, co infikuje koho4, co {čím})

silně ovlivnit, ovlivňovat myšlení, duševní rozpoložení někoho, podobu něčeho, nakazit:

Tento režisér zvládne diváky zároveň pobavit i infikovat palčivými myšlenkami.
V posledních letech sport infikoval nejen módu na denní nošení, ale také tu luxusní.
Touhou poznat aspoň kousek světa mě infikovali moji dva synové.
Dokonale mě infikoval jeho stesk po domově.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

infikovat se

(1. j. -kuji se, -kuju se, 3. j. -kuje se, 3. mn. -kují se, -kujou se, rozk. -kuj se, čin. -koval se, podst. jm. -kování (se))

sloveso dokonavé i nedokonavé

1. medicína (kdo se infikuje {od koho2, čeho; čím})

dostat, dostávat infekci, nemoc syn. nakazit se:

infikovat se virem / bakterií / žloutenkou
infikovat se od nakaženého klíštěte lymskou boreliózou
Při používání stejné stříkačky hrozí, že se drogově závislí vzájemně infikují.
Infikovat se můžete např. kontaminovanou vodou.

2. počítače a IT (co se infikuje {čím})

podlehnout, podléhat nákaze škodlivým softwarem syn. nakazit se:

K e-mailu byl přiložen odkaz, po jehož rozkliknutí se počítač infikoval počítačovým virem.
Škodlivým kódem se lze infikovat kdekoli, třeba i na seriózních diskusních fórech.
Musela by to být moc velká náhoda, aby se počítač infikoval zrovna teď.

3. expresivní (kdo se infikuje od koho2, čeho {čím})

nechat se, nechávat se silně ovlivnit někým, něčím syn. nakazit se:

infikovat se nenávistí / strachem
Obklopujte se veselými a pozitivními lidmi a nechte se od nich infikovat. Úsměv je dobrá „nákaza“.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

izolace

[ʔɪzolace]

(2. j. -ce)

podstatné jméno rodu ženského

⟨fr.⟩

vydělení, vydělování někoho z nějakého celku, osamocení, odloučení od ostatních, separace:

izolace nemocných v domácím prostředí
Vzpurní vězni byli drženi celé měsíce v izolaci od ostatních.
Někteří přistěhovalci žijí v sociální izolaci.
Čím dál víc na mě doléhal pocit naprosté izolace od okolního světa.
Země se snaží vymanit z mezinárodní izolace.

místnost nebo budova určená k oddělení, osamocení (nakažených, uvězněných ap.) jednotlivců od ostatních:

čtyřlůžková izolace na infekčním oddělení
Vzhledem k neklidnému chování byl pacient umístěn na izolaci.
S podezřením na nákazu byly do infekční izolace umístěny na pozorování dvě ženy.

3. chemie, biologie

oddělení, oddělování čisté látky ze směsi nebo biologického materiálu z prostředí, ve kterém se nachází:

izolace viru chřipky
izolace prvků z jejich sloučenin
izolace kmenových buněk z lidské tukové tkáně
Čínská vědkyně získala za izolaci látky pro léčbu malárie Nobelovu cenu.

4. technika, stavebnictví

zabezpečení budovy ap. před unikáním tepla, pronikáním vlhkosti, prosakováním vody, šířením zvuku, požáru ap. • materiál, zařízení k tomu užívané:

tepelná / zvuková izolace
protihluková / protipožární izolace
pěnová izolace
izolace budovy / střechy / stěn
Půjčku je možné využít na dodatečnou izolaci domu proti spodní vodě.
Podlaha má mít dostatečně silnou a účinnou izolaci proti vlhkosti a případným únikům tepla.

5. elektrotechnika

zamezení vodivého spojení mezi elektrickými vodiči jejich oddělením pomocí nevodivé látky • nevodivý obal elektrického vodiče sloužící k zamezení styku s jinými vodivými předměty a k ochraně před dotykem:

elektrická izolace
poškození izolace kabelů
Od zkratu se vznítila gumová izolace drátu.
Aby nedošlo k záměně, jsou izolace vodičů od sebe barevně rozlišeny.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

JIP I

[jɪp]

(neskl.)

podstatné jméno rodu ženského

oddělení nemocnice zaměřené na všestrannou péči o pacienty s život ohrožujícím nebo těžkým onemocněním, po úrazu, otravě ap., jednotka intenzivní péče:

chirurgická / interní / neurologická JIP
Trojčata strávila první dny svých životů v inkubátorech novorozenecké JIP dětského oddělení.

→ jipka

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

JIP II

[jɪp]

(neskl.)

přídavné jméno

vztahující se k JIP I (jednotce intenzivní péče):

zákaz návštěv na JIP stanicích
Anesteziologové se podílejí na intenzivní péči na dvou multioborových JIP odděleních ve spolupráci s traumatology a chirurgy.
Na JIP lůžkách budou ležet pacienti po závažných operacích.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

jipka

[jɪpka]

(2. j. jipky, 2. mn. jipek)

podstatné jméno rodu ženského

kolokviální vyšší

oddělení nemocnice zaměřené na všestrannou péči o pacienty s život ohrožujícím nebo těžkým onemocněním, po úrazu, otravě ap., jednotka intenzivní péče:

Po narkóze jsem se probudila na jipce.
Muž s dušností byl převezen na jipku.

Poznámka Podle zkratky JIP (jednotka intenzivní péče).

→ JIP I

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

kapesník

[kapesňiːk]

(2. j. -íku, 6. j. -íku, 6. mn. -ících)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

obvykle menší čtvercový kus látky nebo jemného papíru používaný nejčastěji ke smrkání, utírání očí, zakrývání úst při kašli ap.:

papírový / látkový / hedvábný kapesník
utírat si nos / oči / obličej do kapesníku
kýchat / vysmrkat se do kapesníku
Otřel si kapesníkem zpocené čelo.
Vytáhl z kapsy zmuchlaný kapesník.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

karanténa

[karanteːna]

(2. j. -ny)

podstatné jméno rodu ženského

⟨fr.⟩

dočasná izolace jedinců podezřelých z nákazy infekčním onemocněním jako ochrana před jeho rozšířením:

úplná / měsíční / čtrnáctidenní karanténa
zkrátit / prodloužit období karantény
Muži byla nařízena karanténa.
Po krátké karanténě v zoologické zahradě byla zvířata vypuštěna do volné přírody.
Odborníci doporučují dát nově zakoupené vodní rostliny do karantény.

místnost nebo budova určená k izolaci jedinců podezřelých z nákazy infekčním onemocněním:

Ve školní tělocvičně byla zřízena provizorní karanténa.
Psi byli umístěni do karantény.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

kašel

[kašel]

(2. j. kašle)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

obranný dýchací reflex způsobený podrážděním nebo onemocněním dýchacích orgánů nebo hltanu:

suchý kašel bez vykašlávání hlenu / vlhký kašel s vykašláváním hlenu
záchvat kašle
sirup proti kašli, léky na kašel
mít kašel kašlat
Kouř ze svíček mě dráždí ke kašli.
Chlapec trpí kašlem, který se zhoršuje po námaze.

□ černý kašel medicína □ dávivý kašel medicína

infekční bakteriální onemocnění projevující se silným dráždivým až záchvatovitým kašlem

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

kontaminace

[kontamɪnace]

(2. j. -ce)

podstatné jméno rodu ženského

1. odborné

znečišťování, znečištění prostředí, předmětů, potravin ap. mikroorganismy nebo škodlivými látkami syn. zamoření, zamořování; op. dekontaminace, odmoření, odmořování:

mikrobiální / bakteriální kontaminace
kontaminace půdy / ovzduší
riziko / nebezpečí kontaminace potravin mikroorganismy
zabránit kontaminaci životního prostředí radioaktivními látkami
Při používání hnojiv hrozí kontaminace podzemních vod.

2. medicína

vniknutí choroboplodných zárodků nebo nečistot do organismu, infikování op. dekontaminace:

kontaminace krve virovou hepatitidou
kontaminace organismu cizorodými látkami
kontaminace kůže způsobená špatnou hygienou
Při kontaminaci rány může dojít k bakteriální infekci.

3. lingvistika

směšování, smíšení tvarů, vazeb ap. dvou různých slov, slovních spojení se stejným, podobným nebo protichůdným významem:

Chybné vazby vznikají na základě neúmyslné kontaminace podobným slovesem.
Mylnou kontaminací se slovem půst nám nyní výraz masopust může připadat až nelogický.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

korona I

[korona]

(2. j. -ny)

podstatné jméno rodu ženského

kolokviální

koronavirus 1 (virus) • koronavirus 2 (onemocnění):

pandemie korony
vakcína proti koroně
Při letu vzniklo podezření, že tři cestující jsou nakaženi koronou.

pandemie koronaviru 2 (onemocnění):

Obě společnosti tvrdí, že korona jejich byznysu spíše pomůže.
Dokumentaristka zachytila unikátní atmosféru města v době korony.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

korona II

[korona]

(neskl.)

přídavné jméno

kolokviální

související s koronavirem 2 (onemocněním), s pandemií koronaviru:

obce postižené korona krizí
Slováci koketují s myšlenkou, že Česko zařadí na seznam rizikových korona zemí.
Jako básník nemohu mlčet, říká autor korona poezie.

Poznámka Prvek korona tvoří také první část složených slov (která se píšou dohromady), např. koronakrize, koronakaranténa, koronatest.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

koronavirový

[koronavɪroviː]

přídavné jméno

1. biologie, medicína

vztahující se ke koronavirům 1 (virům):

Laboratoř provádí detekci koronavirové RNA.

2. kolokviální vyšší

vztahující se ke koronaviru 2 (onemocnění):

koronavirová epidemie
Město zatím hlásí celkem pět koronavirových případů.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

koronavirus

[koronavɪrus]

(2. j. -ru, -rusu, 6. j. -ru, -rusu, 1. mn. -ry, -rusy, 6. mn. -rech, -rusech)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨~lat.⟩

zřídka koronavir

[koronavɪr]

(2. j. -ru, 6. j. -ru)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨~lat.⟩

1. množné koronaviry, biologie, medicína

viry z čeledi Coronaviridae vyvolávající především nemoci dýchacích cest:

smrtící koronavirus MERS
vakcína proti koronavirům
nakazit se koronavirem
Koronaviry napadají buňky zvířat i lidí.

2. kolokviální vyšší

onemocnění covid-19 způsobené koronavirem 1:

zemřít na koronavirus
Typickými příznaky koronaviru jsou horečka a suchý kašel.

3. kolokviální vyšší

období pandemie covidu-19 syn. covid-19, covid I/2:

online výuka na školách za koronaviru
Prestiž zdravotních sester během koronaviru stoupla.
Pracovní skupina vznikla ještě před koronavirem.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

krize

[krɪze]

(2. j. -ze)

podstatné jméno rodu ženského

těžká, obtížná situace, nepříznivé období charakteristické přetrvávajícími problémy, oslabením nebo nedostatkem něčeho:

hluboká / vážná / vleklá krize
finanční / ekonomická / politická krize
krize demokracie / rodiny
Nastala / Vypukla krize.
Národní hospodářství čelí krizi.
Jejich manželství procházelo krizí.

□ karibská krize historické: politologie □ kubánská krize historické: politologie

(v roce 1962) mezinárodní politická krize mezi Sovětským svazem a USA, vyvolaná rozmístěním sovětských raket středního doletu na Kubě

□ krize středního věku psychologie a psychiatrie

období lidského života (zprav. mezi 40. a 50. rokem), charakteristické plným uvědoměním si vlastní smrtelnosti, bilancováním a přehodnocováním dosavadního života, často doprovázené úzkostí, depresemi a vztahovými problémy

□ vládní krize politologie

období nestability, kdy vláda přestává být funkční a může dojít k jejímu pádu (např. je-li jí vyslovena nedůvěra parlamentem)

2. medicína

prudké zhoršení zdravotního stavu, po kterém následuje rozhodující obrat ve vývoji onemocnění:

pooperační krize
Prodělal hypertenzní krizi, tedy přechodně zvýšený tlak.
Lékaři doufají, že se jim už podařilo u pacienta překonat krizi.

3. literární věda, divadelnictví

třetí část klasického dramatu, v níž dochází k vyvrcholení konfliktu a poté následuje zvrat v ději:

Antické drama má pět částí, je to expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofa.
Kolize se stupňuje v krizi scénou hrdinova sporu s otcem.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

lék

[leːk]

(2. j. léku, 6. j. léku, 6. mn. lécích)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

léčivý přípravek s účinnou látkou nebo látkami, užívaný zejména při nemoci nebo jako prevence onemocnění:

volně prodejné léky
léky na předpis / na recept
lék proti bolesti / na astma
brát / užívat léky
Lékař pacientovi předepsal uklidňující léky.

přírodní prostředek s příznivým účinkem na zdraví syn. léčivo 2:

Řapíkatý celer je přírodním lékem na chronické záněty.

co má blahodárné účinky na zdraví člověka • účinný prostředek vůbec, léčivo:

Sport bývá lékem na řadu neduhů.
Humor je nejlepší lék proti smutku.
Někteří ekonomové spatřují ve spotřebitelských výdajích lék na ekonomickou krizi.

◊ čas je nejlepší lék

(přísloví) každá bolest, ztráta se po určité době zmenší a pomine

◊ proti věku není léku

(přísloví) stárnutí nelze zastavit

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

maska

[maska]

(2. j. masky, 2. mn. masek)

podstatné jméno rodu ženského

prostředek zakrývající tvář nebo její část umožňující nositeli vystupovat v jiné podobě nebo skrývat vlastní totožnost, popř. sloužící jako dekorace:

maska čerta / Mikuláše
nasadit si karnevalovou masku
Na obličeji měl zvířecí masku.
Děti se přestrojily do strašidelných masek.
Neznámý ozbrojený lupič v masce přepadl poštu.
přen. Jeho obličej, to byla maska utrpení a šílenství.

osoba přestrojená za někoho nebo něco jiného, zprav. v kostýmu a s maskou 1:

průvod masek
Masopustní rej masek se o víkendu vydá na Jihlavsku do ulic hned v několika obcích.
Pestrá směsice masek se vydala na svoji pouť vesnicí.

pomůcka k ochraně obličeje, očí, dýchacích cest ap. při práci ve škodlivém prostředí, při sportu aj.:

plynová maska
brankářská / potápěčská maska
používat ochrannou masku
Když budete řezat dřevotřísku nebo překližku, je dobré mít respirátor či raději masku s jemným prachovým filtrem.

□ kyslíková maska

maska, která nositeli dodává koncentrovaný kyslík a umožňuje nebo usnadňuje dýchání

souhrn vnějších projevů charakteru, duševního stavu ap., často předstíraných:

Pod jeho maskou suchara se skrývá hravá a milující bytost.
Jeho legrácky a smích jsou jen maska, ve skutečnosti je uzavřený a často smutný.
Bojím se návratu fašistů v maskách demokratů.

kosmetický přípravek nebo podomácku připravená směs různých přísad vyživující nebo čistící pleť nebo vlasy:

pleťová maska
regenerační / hydratační / vyživující / čisticí maska
maska na vlasy
Na zklidnění pokožky můžeme nanést masku z jogurtu a medu.
Po odstranění gelové nebo slupovací masky pleť vždy namažte nočním hydratačním krémem.

přední část stroje, přístroje s ochrannou aj. funkcí:

maska chladiče
fotoaparát s maskou
autorádio s odnímatelnou čelní maskou
Černobílé obrazovky používají jediný paprsek, barevné tři paprsky se stínící maskou.
Nová přední maska zvyšuje dynamiku vozu.

□ posmrtná maska

sádrový, voskový aj. odlitek tváře zemřelého

◊ nasadit (si) masku (někoho / něčeho)

začít se přetvařovat a skrývat své duševní rozpoložení, své pravé úmysly ap.

◊ strhnout / sundat (někomu) masku (někoho / něčeho)

přimět někoho k tomu, aby se přestal přetvařovat a dal najevo své pravé úmysly, ukázal svou pravou povahu ap.

◊ sundat (si) / strhnout (si) / odhodit / sejmout (si) masku (někoho / něčeho)

přestat se přetvařovat a dát najevo své pravé úmysly, ukázat svou pravou povahu ap.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

morbidita

[morbɪdɪta]

(2. j. -ty)

podstatné jméno rodu ženského

vlastnost, ráz, charakter toho, co je morbidní, velmi pochmurné, odpuzující • chorobné jednání, chování, postoj vymykající se normalitě • něco morbidního, odpuzujícího syn. morbidnost:

Snímek v sobě spojuje humor, morbiditu a ironický náhled na dnešní společnost.
S neuvěřitelnou morbiditou pokračovali v kriminalizaci jeho osoby.
V reportáži byly použity záběry šikany, loupeží a dalších morbidit.

2. medicína, statistika

poměr počtu nemocných k celkovému počtu jedinců dané populace na určitém místě a v určitém čase syn. chorobnost, nemocnost:

vysoká / nízká morbidita
morbidita pacientů s diabetem
Pooperační morbidita je zanedbatelná.
Obezita zvyšuje morbiditu a mortalitu na kardiovaskulární onemocnění.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

nachlazení

[naxlazeňiː]

(2. j. -í)

podstatné jméno rodu středního

infekční virové onemocnění horních cest dýchacích způsobené chladem, projevující se rýmou, kašlem, ucpaným nosem a bolestmi v krku syn. nastydnutí:

silné / lehké / mírné nachlazení
příznaky běžného / obyčejného nachlazení
léky proti nachlazení a chřipce
léčit nachlazení čajem s medem
Podzimní a zimní období často doprovází nachlazení.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

nouze

[no͡uze]

(2. j. nouze)

podstatné jméno rodu ženského

stav nedostatku životních potřeb, hmotných prostředků syn. bída 1, chudoba:

zažít nouzi
trpět nouzí
Měl pět sourozenců a rodina žila v nouzi.
Děti vychovali v nouzi a bídě.
Němcová prožila značnou část života v nouzi a strádání.

□ hmotná nouze právo

stav, kdy člověk nemá dostatečné příjmy k zabezpečení svých základních životních potřeb

2. (o co, o koho)

skutečnost, že schází žádoucí množství něčeho, někoho, stav, pocit nedostatku věcí, lidí aj. syn. bída 2:

bytová / personální nouze
nouze o pitnou vodu
nouze o kvalifikované pracovníky
V této lokalitě je o parkovací místa nouze.
často v záporu jako vyjádření dostatku Všichni přítomní si večírek užili a o zábavu nebyla nouze.

□ důkazní nouze právo

nedostatek důkazů k prokázání nějaké skutečnosti v soudním nebo správním řízení

těžká, tísnivá, nepříznivá situace, nesnáz:

krajní nouze
východisko z nouze
ocitnout se v nouzi
pomoct příteli v nouzi
Padák má pomoci dostat letoun v nouzi v pořádku na zem.

□ stav legislativní nouze právo

mimořádný stav, v němž je umožněno projednávání vládního návrhu zákona ve zkrácené lhůtě (při ohrožení základních práv a svobod občanů, ekonomiky nebo bezpečnosti země)

□ stav nouze právo

mimořádný, krizový stav vyhlášený vládou v případě nebezpečí (živelní pohromy, ekologické havárie, epidemie aj.), které ve značném rozsahu ohrožuje životy, zdraví, bezpečnost nebo majetek obyvatel
syn. nouzový stav

nedostatek jiných, lepších možností:

Knedlíky jsou jedinečné s náplní z čerstvého ovoce, v nouzi však můžete použít i ovoce zmrazené či kompotované.
Chtěl se stát internistou, na psychiatrii nastoupil tak trochu z nouze.
Na špatném ledě si nešlo moc přihrát, střílel jsem spíš z nouze.

◊ bída s nouzí

1. velký nedostatek životních potřeb:

Herectví přinášelo kočovný život a bídu s nouzí.

2. něco špatného, nevyhovujícího:

Od druhé třetiny předváděli hokejisté bídu s nouzí.

◊ je to bída (s nouzí)

něco je špatné, obtížné, nevyhovující:

Medu je letos málo, je to bída.
Venku se nám celou sezonu daří, ale doma je to bída, většinu zápasů jsme prohráli.
Na jaře sem jezdí školy v přírodě, jinak během roku je to bída, hostů je málo.
Nemůžu sehnat práci, je to bída s nouzí.
Zpěvaččina loňská deska byla bída s nouzí.

◊ nouze naučila Dalibora housti

(přísloví) člověk ve svízelné situaci dokáže dělat věci, které by jinak nesvedl

Podle českého šlechtice a rytíře Dalibora z Kozojed (15. století), který se podle pověsti naučil ve vězení hrát na housle.

◊ třít bídu (s nouzí) ◊ kolokviální dřít bídu (s nouzí)

žít ve velmi skromných podmínkách, mít hmotnou nouzi, živořit:

Nešlo mu o kariéru, ale nehodlal ani třít bídu.
Pokud v důchodu nechceme třít bídu s nouzí, nezbývá nám než začít včas sami spořit.
Nikdy jsme se ženou nežili v blahobytu, ale nedřeli jsme ani bídu.
Jeho rodina dřela bídu s nouzí a často ani neměla na kousek chleba.

◊ udělat / dělat z nouze ctnost

vyzdvihnout, vyzdvihovat něco původně neuspokojivého, nedostatečného jako výhodu, klad:

Rozhodl jsem se, že udělám z nouze ctnost a celou záležitost pojmu jako úmyslně humornou kulturní vložku.
Vláda dělá z nouze ctnost a reformu představuje jako národní program.

◊ v nouzi poznáš přítele

(přísloví) teprve v těžké situaci se plně projeví charakter člověka a ukáže se, kdo je skutečný přítel a kdo přátelství jen předstírá

◊ z nouze / v nouzi Franta dobrý ◊ kolokviální z nouze / v nouzi Franta dobrej

(přísloví) v nouzi se člověk spokojí s někým méně vhodným, méně vyhovujícím

◊ z nouze ctnost

(nouzové, improvizované) řešení vzniklé z nedostatku jiné, lepší možnosti:

Nejlepší recepty vznikají náhodou, často jako z nouze ctnost.
Svou poslední práci vzal pouze jako z nouze ctnost.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

nouzový

[no͡uzoviː]

přídavné jméno

1. (2. st. -vější)

vztahující se k nouzi 3 (tísnivé situaci), nepříznivý, těžký, obtížný:

nouzová situace
nouzové podmínky
Všechno dostalo najednou jiný, nouzovější ráz.

□ nouzový stav právo

2. (2. st. -vější)

učiněný, zavedený v nouzi 3 (tísnivé situaci) • zvolený, využitý ve ztížených podmínkách, při nedostatku jiných možností, náhradní, provizorní:

nouzové přistání / ubytování
nouzový režim / plán
nouzové opatření
Nouzové osvětlení tunelu je napojeno na zálohované zdroje.
Umístění lednice v předsíni je opravdu to nejnouzovější řešení.

určený k použití v případě nouze 3 (tísnivé situace), tísňový, záchranný:

nouzový východ
nouzové tlačítko
nouzová linka
Všechna nouzová čísla jsou uvedena na webových stránkách ambasády.
Kromě výtahu vedlo do bytu i nenápadné nouzové schodiště.

informující o stavu nouze, žádající o pomoc syn. tísňový:

nouzové volání
nouzový signál
nouzová zpráva
Jediným stiskem tlačítka může uživatel aplikace odeslat nouzovou SMS.
Hasiči zachytili nouzové hlášení o unikajícím plynu.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

očkování

[ʔočkovaːňiː]

(2. j. -í)

podstatné jméno rodu středního

vpravení, vpravování očkovací látky do těla, zprav. injekčně, vakcinace • očkovací látka, vakcína:

povinné / nepovinné očkování
očkování proti tetanu / vzteklině
Očkování hradí pojišťovna.
Optimální doba pro prevenci očkováním je před zahájením chřipkové sezony.
Protilátky se vytváří ihned po první dávce očkování.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

omezení

[ʔomezeňiː]

(2. j. -í)

podstatné jméno rodu středního

(koho, čeho)

okolnost, podmínka, opatření, které omezuje, snižuje rozsah platnosti, míru fungování ap.:

zdravotní omezení uchazeče o zaměstnání
omezení pohybu zboží
Stavba probíhá bez omezení provozu ubytovacího zařízení.
S ohledem na aktuální epidemiologickou situaci nadále platí určitá omezení.
Během letních prázdnin musí řidiči počítat s dopravními omezeními.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

pandemie

[pandemɪje], [pandeːmɪje]

(2. j. -ie)

podstatné jméno rodu ženského

⟨řec.⟩

výskyt infekčního onemocnění zasahující velkou část obyvatelstva na rozsáhlém území:

pandemie chřipky
boj s pandemií AIDS
Kvůli pandemii virové choroby covid-19 byla zavedena mimořádná opatření.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

paralen

[paralen]

(2. j. -nu, 6. j. -nu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

lék tlumící bolest a snižující zvýšenou tělesnou teplotu:

tableta paralenu
vzít si / brát paralen
tlumit horečku paralenem
Chřipka se běžně léčí paralenem a dostatkem tekutin.

Poznámka Z obchodního názvu Paralen.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

promořit

[promořɪt]

(3. j., 3. mn. -ří, rozk. -ř, čin. -řil, trp. -řen, podst. jm. -ření)

sloveso dokonavé

1. (kdo promoří koho4, co {čím}) (co promoří koho4, co)

vystavit populaci, prostředí ap. nákaze a tím umožnit rozšíření této nákazy • ve velké míře zasáhnout nákazou:

promořit obyvatelstvo nemocí
Boreliózou je promořeno až 20 procent klíšťat.
Dětský organismus je třeba promořit, aby získal potřebnou imunitu.
příd. jm. území promořené virem

2. expresivní (kdo promoří co, koho4 čím) (co promoří koho4, co)

ve velké míře postihnout, zasáhnout zprav. negativním jevem:

Stát je promořen korupcí.
Celá republika je promořena hernami.
příd. jm. sport promořený dopingem

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

promořit se

[promořɪt se]

(3. j., 3. mn. -ří se, rozk. -ř se, čin. -řil se, podst. jm. -ření (se))

sloveso dokonavé

(kdo se promoří {čím})

přijít do styku s choroboplodnými zárodky a vytvořit si proti nim protilátky:

promořit se viry
Obyvatelstvo se promořilo při epidemii.
Většina dětí se promoří ještě před nástupem do školy.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

příznak

[př̥iːznak]

(2. j. -aku, 6. j. -aku, 6. mn. -acích)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

doprovodný projev, známka, znak něčeho, zprav. problematického syn. symptom 1:

Tání ledovců a rozšiřování pouští považují vědci za neklamný příznak oteplování Země.
Hospodářství vykazuje určité příznaky oživení.
Na tuzemské spotřebitele začaly doléhat příznaky globální krize.
Korupce je příznakem toho, že společnost nefunguje tak, jak by měla.

2. medicína

fyzický nebo psychický jev, který je považován za známku onemocnění syn. symptom 2:

prvotní / počáteční příznaky nemoci
pacient s klinickými příznaky mrtvice vnějšími
Volně prodejné léky zmírní příznaky nachlazení.
Nejčastějším příznakem anémie je únava a dušnost.

3. lingvistika

rozlišující, doplňující charakteristický rys jazykového prostředku (zejména slova nebo jeho tvaru) vypovídající o jeho uplatnění v promluvě, zabarvení:

stylový příznak slov
lexikální prostředky s dobovým příznakem
Výraz nese expresivní příznak.
Slova, která se nově objevují, při delším užívání ztrácejí příznak novosti.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

respirátor

[respɪraːtor]

(2. j. -ru, 6. j. -ru)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

⟨~lat.⟩

pomůcka z netkané textilie, opatřená zprav. filtrem a připevňovaná na obličej jako ochrana před infekcí, vdechnutím škodlivých látek, dýchací maska:

respirátor s výdechovým ventilem
nasadit si jednorázový respirátor
Stavbaři musí v prašném prostředí nosit respirátory.
Ani respirátory s nejúčinnějšími filtry nechrání před virovou nákazou zcela.

dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj syn. ventilátor 2:

přenosný respirátor
Pacient je na jednotce intenzivní péče napojen na respirátor.
Chlapec je stále ve vážném stavu a dýchá pomocí respirátoru.
Probrala se z umělého spánku a včera ji lékaři odpojili od respirátoru.

Poznámka Druhý význam popisuje běžné, nikoli terminologické užití (v odborném diskurzu je považován za nesprávný).

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

riziko

[rɪzɪko]

(2. j. -ika, 6. j. -iku, 6. mn. -icích, -ikách)

podstatné jméno rodu středního

možné nebezpečí škody, neúspěchu, negativních následků ap.:

zdravotní / bezpečnostní riziko
vysoké / zvýšené riziko nákazy / úrazu
riziko podnikání / povolání (i fraz.)
riziko spojené s výkonem služby
nést / podstupovat riziko
Žena žalovala tabákovou firmu, že ji nevarovala před riziky kouření.

□ úvěrové riziko finančnictví □ kreditní riziko finančnictví

riziko vyplývající z neschopnosti nebo neochoty protistrany splatit své závazky

□ kurzové riziko finančnictví □ měnové riziko finančnictví

riziko újmy na zisku vlivem změny kurzů cizích měn vůči měně, ve které jsou vykazovány účty

□ řízení rizik ekonomie

(v oblasti managementu) proces vyhodnocování, snižování a prevence finančních, provozních, bezpečnostních aj. rizik při řízení projektu, podniku ap.

◊ (to je) riziko podnikání ◊ (to je) riziko povolání

(při nějaké činnosti ap.) je třeba počítat se ztrátami, s potížemi, s neúspěchem ap.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

rizikový

[rɪzɪkoviː]

přídavné jméno

1. (2. st. -vější)

představující bezpečnostní, zdravotní aj. riziko:

rizikové sporty
riziková investice do akcií
žít v rizikových oblastech
mít rizikové povolání
Okna a dveře jsou z hlediska zabezpečení proti zlodějům nejrizikovějšími místy.

□ rizikové chování psychologie a psychiatrie

chování, v jehož důsledku dochází k nárůstu zdravotních, sociálních, výchovných aj. rizik pro jedince nebo společnost (např. extrémní sporty, šikana, rasismus, závislosti)

□ rizikový faktor medicína

faktor, činitel, jehož přítomnost po určité době zvyšuje riziko vzniku nějakého onemocnění, zdravotních komplikací ap. (např. špatná strava, znečištěné prostředí, chronické onemocnění)

□ rizikový kapitál finančnictví

kapitál, jejž investor poskytuje na financování rozvoje malých, začínajících firem formou navýšení jejich základního jmění

2. (2. st. -vější)

mající vyšší riziko zdravotních komplikací:

rizikové těhotenství
Rizikovou skupinou jsou zejména starší lidé, u kterých bývá průběh nemoci závažnější.
Přístroj lékaři předepisují nejrizikovějším pacientům.

vztahující se k riziku, rizikům:

Riziková mapa hodnotí rizikovost jednotlivých úseků komunikací podle nehodovosti.
Za práci ve ztíženém pracovním prostředí dostávají zaměstnanci nemocnice rizikový příplatek. za riziko

□ rizikové (životní) pojištění finančnictví

pojištění zahrnující výplatu sjednané pojistné částky pojištěnému nebo jeho rodině v případě úrazu, nemoci nebo úmrtí

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

rouška

[ro͡uška]

(2. j. -šky, 2. mn. -šek)

podstatné jméno rodu ženského

pomůcka z textilie, buničiny ap. sloužící k zakrytí nosu a úst jako ochrana před infekcí:

jednorázová / látková rouška
ústní rouška s gumičkou
nosit chirurgickou roušku
Vhodnou ochranou proti dalšímu šíření nákazy je použití respirační roušky. s ochranným filtrem

pokrývka z jemné tkaniny k zahalení hlavy nebo obličeje, závoj:

průsvitná rouška
tradiční muslimské roušky
Obličej si Ománky většinou halí do hedvábné roušky.

3. medicína

sterilní pokrývka k zakrytí okolí rány nebo celého těla při operaci ap.:

operační rouška
Při operaci je oko a jeho okolí kryto sterilní rouškou.
Pacient na operačním sále leží pod rouškou.
Resuscitační rouška je určena na poskytnutí dýchání z úst do úst.

□ bederní rouška

pás látky upevněný kolem boků, v některých tropických oblastech nošený jako jediné oblečení

◊ být / zůstávat / zůstat zahalen rouškou tajemství

být, zůstávat, zůstat zcela neznámý, nepoznaný nebo dosud nevyjasněný, a proto záhadný

◊ pod rouškou něčeho

pod záminkou něčeho, ve skrytu, v utajení

◊ pod rouškou tmy / noci

skrytě a utajeně s využitím noční temnoty • v temnotě, zprav. za noci, kdy není vidět

◊ poodhalit / poodhrnout roušku něčeho

částečně vysvětlit záhadu nebo tajemství něčeho

Poznámka Stejný význam jako rouška 1 má i slovo ústenka, které je však vázáno především na odbornou komunikaci.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

rozestup

[rozestup]

(2. j. -pu, 6. j. -pu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

prostorová vzdálenost mezi dvěma osobami, předměty ap., odstup:

bezpečné rozestupy mezi vozidly
Jako prevence před nákazou koronavirem by měly být mezi zákazníky ve frontě dodržovány rozestupy alespoň 2 metry.
Budoucí podoba aleje počítá s desetimetrovými rozestupy mezi stromy.
Na polovinu těsta v pravidelných rozestupech klaďte hromádky náplně.

časová vzdálenost mezi dvěma činnostmi, událostmi ap., odstup, interval:

U řidiče byly v časovém rozestupu provedeny celkem tři dechové zkoušky.
Je důležité dodržovat pravidelné rozestupy mezi jednotlivými jídly.
Jezdci startovali s minutovými rozestupy.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

rozvolnit

[rozvolňɪt]

(3. j., 3. mn. -ní, rozk. -ni, čin. -nil, trp. -něn, podst. jm. -nění)

sloveso dokonavé

(kdo, co rozvolní co)

postupně uvolnit něco, co je tuhé, pevně spojené ap.:

rozvolnit kořenový bal
rozvolnit zapletené copy
podst. jm. cvičení na rozvolnění pánve

postupně zmírnit, omezit platnost, účinnost, přísnost, intenzitu něčeho:

rozvolnit pravidla
rozvolnit rozpočtovou politiku
rozvolnit vztahy s Evropskou unií
podst. jm. rozvolnění vládních opatření

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

screening

[skriːnɪŋk], 2. j. [skriːnɪŋgu]

(2. j. -ngu, 6. j. -ngu, 6. mn. -nzích)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

medicína

vyhledávání počátečního stadia onemocnění ve vybrané populaci formou diagnostického vyšetření za účelem prevence nebo včasné léčby • takové vyšetření:

plošný mamografický screening nádorů prsu
cílený screening cestujících kvůli šíření koronaviru
provést ultrazvukový screening vrozených vývojových vad
Laboratorní screening umožní monitorovat rizikové jedince.
Screening dává pacientům naději, že se jejich onemocnění zachytí, než se rozvine do zhoubné podoby.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

smrtnost

[smrtnost]

(2. j. -ti)

podstatné jméno rodu ženského

medicína, statistika

poměr počtu zemřelých na určité onemocnění nebo jiný jev k celkovému počtu jedinců s daným onemocněním nebo zasažených tímto jevem (obvykle se uvádí v procentech nebo jako počet zemřelých na 1000 obyvatel) syn. letalita:

Vysokou smrtnost má žlutá zimnice a další krvácivé horečky.
Smrtnost nemoci covid-19 s přibývajícím věkem výrazně narůstá.
Onemocnění MERS má oproti SARS podstatně menší úmrtnost, ale větší smrtnost.
Ve městech je větší hustota dopravy, přesto je smrtnost ptactva způsobená vozidly vyšší v rurálních než urbánních oblastech.

Poznámka Jiný význam má slovo úmrtnost (mortalita), které udává poměr počtu úmrtí k statisticky sledovanému počtu osob (obvykle na 1000 obyvatel daného území) za určitou dobu (zprav. za 1 rok); úmrtnost je tedy vztažena k celkové populaci, zatímco smrtnost odkazuje pouze k podmnožině populace zasažené nemocí.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

statistika

[statɪstɪka]

(2. j. -ky)

podstatné jméno rodu ženského

soubor číselných údajů vycházejících z měření nebo pozorování určitého jevu, evidence:

statistika nehodovosti / návštěvnosti / nezaměstnanosti
Podle policejních statistik narůstá rok od roku kriminalita nezletilých.
Ačkoliv oficiální statistiky neustále vykazovaly růst zemědělské výroby, na trhu se potravin nedostávalo.
Ze statistik vyplývá, že práci v penzi plánuje zhruba osm lidí z deseti.
Počet pacientů máme určitě nižší než loni, přesná statistika zatím ale není k dispozici.

vědní obor zabývající se zjišťováním, zpracováním, rozborem, hodnocením a výkladem číselných údajů o nějakém jevu:

popisná statistika
věnovat se aplikované statistice
Vystudovala matematiku a statistiku.
Má rozsáhlé znalosti z oblasti statistiky a kvantitativních metod v řízení finančních rizik.
Z hlediska statistiky je důležitá nejenom velikost souboru měřených dat, ale také vyvážené zastoupení měřených lokalit.

□ matematická statistika

matematická disciplína na pomezí popisné statistiky a aplikované matematiky, zabývající se získáváním a analýzou empirických dat s prvkem nahodilosti

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

symptom

[sɪmptom]

(2. j. -mu, 6. j. -mu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

doprovodný projev, známka, znak něčeho, zprav. problematického syn. příznak 1:

řešit symptomy krize
Varovným symptomem naší doby je skutečnost, že náš vnitřní život strádá a je přehlušován stereotypy.
Ekonomika vykazuje stále více symptomů recese.
V dokumentech existují jisté symptomy herectví a hraný film často pracuje dokumentárními metodami.

2. medicína

fyzický nebo psychický jev, který je považován za známku onemocnění syn. příznak 2:

klinické symptomy nemoci vnější
pacient s neurologickými symptomy
U žloutenky se první symptomy projevují stejně jako u nachlazení.
Pokud nepříjemné symptomy přetrvávají, měli byste navštívit lékaře.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

štít

[šťiːt]

(2. j. -tu, 6. j. -tě, -tu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

deska tvořící součást výzbroje, držená v ruce a sloužící k ochraně těla:

policejní / vojenský / bojový štít
středověký rytíř s kovovým štítem a brněním
Policisté byli vyzbrojeni štíty z plexiskla.
přen. štít víry

předmět tvarem a účelem připomínající štít 1 • ochrana před nežádoucími vlivy z vnějšího prostředí vůbec:

obličejový štít
tepelný štít raketoplánu
Lékař má mít po celou dobu výkonu ochranný štít, nebo alespoň brýle a roušku.
Ozon tvoří ochranný štít Země před ultrafialovým zářením.

□ protiraketový štít

obranný systém zneškodňující dělostřelecké, balistické aj. rakety, využívající k tomu radary, lasery, protiraketové střely ap.
syn. protiraketový deštník

zdobená deska umístěná obvykle nad vchodem do obchodu, restaurace aj. podniku poskytujícího služby zákazníkům, sloužící k reklamním účelům syn. tabule:

vývěsní štít
hospoda se zeleným firemním štítem
Nad vchodem krejčovství visí dřevěný štít se jménem majitele.

4. architektura

vrchní část průčelí domu, zprav. trojúhelníkového tvaru, uzavírající prostor krytý střechou:

zděný štít kostela
dřevěný štít chalupy lomenice
budova se zdobeným trojúhelníkovým štítem
Náměstí je lemováno měšťanskými domy s renesančními a barokními štíty.
Vítr strhl štít střechy.

5. heraldika

základní povinná část erbu s vyobrazením symbolů šlechtického rodu, územní jednotky (města, státu):

štít šlechtického rodu
Ve znaku města Opočno se dodnes udrželo zlaté slunce v modrém štítu.
Malý státní znak tvoří červený štít.
Kulatá pečeť nesla vyobrazení heraldického štítu s figurami kola a krojidla.

6. geografie

vrcholová část hory tvořená strmými skalními stěnami syn. vrchol:

vysoký skalní štít
horské štíty
Jezero je vklíněné mezi štíty velehor.
Alpské štíty byly pokryté sněhem.

□ přístrojový štít motorismus

panel s různými ukazateli (např. tachometrem, otáčkoměrem) umístěný na palubní desce motorového vozidla
syn. přístrojový panel

□ razicí štít stavebnictví

stroj sloužící k ražení tunelů kruhového průřezu v různých druzích zeminy

◊ vrátit se (odněkud) se štítem

vrátit se, přijet (odněkud) s úspěchem, jako vítěz

◊ živý štít

osoba sloužící někomu nebo k něčemu (z donucení nebo dobrovolně) jako ochranná bariéra před útokem

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

teplota

[teplota]

(2. j. -ty)

podstatné jméno rodu ženského

míra tepelného stavu látky, materiálu, prostředí ap. vyjadřující, jak jsou teplé nebo studené, měřená ve stupních:

nízká / průměrná teplota
pokojová / venkovní teplota
Teplota stoupá / klesá.
Podle předpovědi počasí na příští dny se budou denní teploty pohybovat kolem třicítky.
V hotelu je k dispozici bazén se slanou vodou o teplotě 33 stupňů Celsia.
Kovy se taví v pecích při vysokých teplotách.

(tělesná) teplota

přirozená vlastnost živého těla vyjadřující jeho tepelný stav:

měřit si / dítěti teplotu
mít normální teplotu
Tělesná teplota u zdravého člověka kolísá v rozmezí 36–37 °C.

□ bazální teplota biologie

teplota lidského těla měřená v klidových podmínkách ráno po probuzení

stav, při němž je tělo kvůli nemoci teplejší než obvykle:

mít teplotu
Dostal vysokou teplotu. horečku
Ležela v posteli s teplotou.
Pacientovi už poklesla teplota.
Studené obklady pomohou srazit teplotu.

4. fyzika

základní fyzikální veličina vyjadřující tepelný stav hmoty, zn. t, T:

teplota tělesa v kelvinech
teplota varu / tání / tuhnutí bod, stupeň, při němž nastává daný jev
Jednotkou teploty je stupeň Celsia.
Teplo se rovná hmotnost krát měrná tepelná kapacita krát rozdíl teplot.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

úmrtnost

[ʔuːmrtnost]

(2. j. -ti)

podstatné jméno rodu ženského

medicína, statistika

poměr počtu úmrtí k statisticky sledovanému počtu osob (obvykle na 1000 obyvatel daného území) za určitou dobu (zprav. za 1 rok) syn. mortalita:

kojenecká / dětská úmrtnost
úmrtnost na rakovinu / nemoci dýchacích cest
Hlavní příčinou úmrtnosti na našem území jsou choroby srdce a cév, cukrovka nebo obezita.
V loňském roce poklesla úmrtnost v České republice o 0,1 procenta.

Poznámka Jiný význam má slovo smrtnost (letalita), které udává poměr počtu zemřelých na určité onemocnění nebo jiný jev k celkovému počtu jedinců s daným onemocněním nebo zasažených tímto jevem (obvykle se uvádí v procentech nebo jako počet zemřelých na 1000 obyvatel); smrtnost tedy odkazuje pouze k podmnožině populace zasažené nemocí, zatímco úmrtnost je vztažena k celkové populaci.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

vakcína

[vakciːna]

(2. j. -ny)

podstatné jméno rodu ženského

medicína, veterinářství

očkovací látka podněcující organismus k tvorbě protilátek proti původci onemocnění:

účinná vakcína
vakcína proti chřipce / žloutence / vzteklině
aplikace vakcíny
Lékaři mají několik dávek vakcíny již k dispozici a v nejbližších dnech začnou očkovat.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

ventilátor

[ventɪlaːtor]

(2. j. -ru, 6. j. -ru)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

zařízení, přístroj k přivádění čerstvého, chladného vzduchu nebo k odvádění znečištěného vzduchu, vlhkosti ap. syn. větrák:

pokojový ventilátor
zapnout / vypnout ventilátor
Haly jsou vybaveny výkonnými ventilátory.
Zplodiny kouře hasiči vyvětrali přetlakovým ventilátorem.

2. medicína

dýchací přístroj zajišťující pacientovi umělé dýchání, ventilační přístroj:

Pacient musel být napojen na plicní ventilátor.
Žena leží na jednotce intenzivní péče a dýchá pomocí ventilátoru.
Nemocné se během jednoho týdne podařilo stabilizovat a postupně odpojit od ventilátoru.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

virolog

[vɪrolok], 2. j. [vɪrologa]

(2. j. -oga, 3., 6. j. -ogovi, -ogu, 5. j. -ogu, 1. mn. -ogové, 6. mn. -ozích)

podstatné jméno rodu mužského životného

odborník ve virologii:

Virolog se svým týmem testuje protivirovou aktivitu látek.
Virologové se obávají přeměny viru do podoby přenosné z člověka na člověka.

► viroložka

[vɪrološka], 2. mn. [vɪroložek]

(2. j. -žky, 2. mn. -žek)

podstatné jméno rodu ženského

přechýlené

viroložka z národní laboratoře pro chřipkové viry
Pracovala jako viroložka v biologickém ústavu.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

virový

[vɪroviː]

přídavné jméno

1. biologie

vztahující se k viru 1 (mikroorganismu):

virová nákaza
vypuknutí virové epidemie
vakcína proti virové hepatitidě
Chřipka je virové onemocnění.

2. počítače a IT

vztahující se k viru 2 (počítačovému programu):

virová nákaza počítače
ochrana počítače před virovými útoky
Pokud by se do vašeho mobilu dostal virový program, mohl by posílat data hackerům.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

virus

[vɪrus]

(2. j. viru, virusu, 3., 6. j. viru, virusu, 7. j. virem, virusem, 1. mn. viry, virusy, 2. mn. virů, virusů, 3. mn. virům, virusům, 6. mn. virech, virusech, 7. mn. viry, virusy)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

vir

[vir]

(2. j. viru, 6. j. viru)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

1. biologie

nejjednodušší mikroorganismus žijící v buňkách jiných organismů a způsobující onemocnění (virózy):

virus HIV
test na virus zika
přenášet / šířit vir
Virusy chřipky neustále mutují.
přen. Společnost napadl virus kriminality.

2. počítače a IT

□ (počítačový) virus

program poškozující nebo měnící počítačový systém, data ap.:

snížit riziko nákazy počítačovým virem
nevědomky si nainstalovat do počítače virus
Na internetu se šíří nový počítačový vir.
Po klepnutí na danou položku vir okamžitě pronikne do počítače.
Co s virusem v počítači?

Poznámka V úzu převažují tvary bez -us-.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

zákaz

[zaːkas], 2. j. [zaːkazu]

(2. j. -zu, 6. j. -zu)

podstatné jméno rodu mužského neživotného

autoritativní rozhodnutí, nařízení, že se něco nesmí dělat, nepovolení něčeho:

zavést plošný zákaz kouření v restauracích
Byl vyhlášen noční zákaz vycházení.
Hygienici vydali zákaz koupání na Orlíku.
V nemocnici platí zákazy návštěv.
dopr. zákaz vjezdu / stání dopravní značky

□ zákaz činnosti právo

trest uložený za trestný čin spáchaný v souvislosti s výkonem nějaké činnosti, pro niž je třeba zvláštní způsobilost, oprávnění (např. zákaz řízení motorových vozidel, zákaz výkonu povolání)

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

zdraví

[zdraviː]

(2. j. -í)

podstatné jméno rodu středního

celkový stav organismu bez příznaků poškození orgánů nebo poruchy jejich funkce:

duševní / tělesné / fyzické zdraví
péče o zdraví
upevňování / utužování zdraví cvičením
mít zničené / poškozené zdraví
Zdraví své i mnoha ostatních můžeme ohrozit, když příznaky lehčího onemocnění podceňujeme a chodíme do práce.

□ ublížení na zdraví právo □ újma na zdraví právo

stav porušení normálních tělesných nebo duševních funkcí, který znesnadňuje obvyklý způsob života poškozeného

□ veřejné zdraví

úroveň zdraví obyvatel určitého území a snaha o jeho zlepšování prostřednictvím organizovaných rozhodnutí společenských institucí

subjektivně pociťovaný stav tělesné a duševní pohody:

pocit energie a zdraví
dožít se ve zdraví stovky
Pro zdraví a radost ze života je důležité převzít zodpovědnost za sebe sama do svých rukou.
Na zdraví! zdvořilostní obrat při přípitku nebo jako reakce na něčí kýchnutí

(celkový) dobrý stav fungování nějakého celku nebo systému, prosperita:

finanční zdraví firmy
Česká národní banka je odpovědná za zdraví bankovního sektoru.
Spotřebitelská důvěra do značné míry ovlivňuje zdraví ekonomiky.
O zdraví veřejných financí vypovídá výše veřejného dluhu v poměru k HDP.

□ areál zdraví

veřejně přístupná část lesa nebo parku s komplexem sportovních zařízení určená pro pohybovou aktivitu a zvyšování tělesné zdatnosti

→ doklady v korpusu

◊ čistota (je) půl zdraví

(přísloví) udržování čistoty pomáhá předcházet nemocem

◊ mít pevné / železné zdraví

být stále zdravý a nepodléhat (tak často) nemocem

◊ nechat někde (své) zdraví

vážně a trvale si při nějaké činnosti poškodit zdraví

◊ podlomené zdraví

špatný zdravotní stav zprav. narušený nevhodnou životosprávou, rizikovým povoláním ap.

◊ (přímo) kypět / překypovat zdravím

vypadat velmi zdravě, působit svěžím dojmem

◊ těšit se (dobrému / pevnému / výbornému) zdraví

být zcela zdravý, nemít žádné zdravotní potíže

◊ užít si něco / něčeho ve zdraví

využít, vychutnat si něco v plné síle, pohodě a kondici

◊ veselá mysl (je) půl zdraví

(přísloví) dobrá nálada, pozitivní myšlení ap. příznivě ovlivňuje zdravotní stav člověka

◊ vrátit / navrátit někomu / něčemu zdraví

uzdravit, vyléčit někoho, něco

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

zdravotník

[zdravotňiːk]

(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)

podstatné jméno rodu mužského životného

pracovník ve zdravotnictví se středním, vyšším nebo vysokoškolským vzděláním, člen profesionálního zdravotnického týmu:

kvalifikovaný / profesionální zdravotník
Pro zdravotníky, především lékaře, by mělo být důležité znát nejen diagnózu, ale také kvalitu života pacientů.
Zranění ženy byla podle zdravotníků neslučitelná se životem.
V poslední době se zvětšil problém odcházejícího personálu a v nemocnicích je třeba doplnit počty zdravotníků.
V oblasti bez pitné vody hrozí šíření infekce, zdravotníci proto doporučují okamžité očkování proti žloutence.

dobrovolný, cíleně proškolený poskytovatel první pomoci, člen zdravotní hlídky:

táborový zdravotník
navštěvovat kroužek mladých zdravotníků
Dobrovolní zdravotníci jsou školeni pro záchranářský výkon při akcích jako jsou školy v přírodě, lyžařské výcviky nebo sportovní akce.

► zdravotnice

[zdravotňɪce]

(2. j. -ce, 2. mn. -c)

podstatné jméno rodu ženského

přechýlené k 1

kvalifikovaná zdravotnice
Dispečerky na tísňové lince jsou zkušené zdravotnice.
Škola uspořádala soutěž v poskytování předlékařské první pomoci pro budoucí zdravotnice z třetího ročníku.

přechýlené k 2

táborová zdravotnice
Pomoc zraněné poskytla přítomná zdravotnice ze Sdružení dobrovolných záchranářů.

Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

Akademický slovník současné češtiny

Filtrování podle kategorie

Omezit vyhledávání podle kategorie:

SOUSLOVÍ A FRAZÉMY

PŘÍSLOVÍ A PRANOSTIKY

VLASTNÍ JMÉNA A ODVOZENINY

SLOVNÍ DRUH

JMENNÝ ROD

JMENNÉ ČÍSLO

STYLISTICKÁ CHARAKTERISTIKA

TERMÍN, VÝRAZ Z OBORU, OBLASTI

Zveřejněná hesla

Právní upozornění

covid-19