blahobyt
[blahobɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
nadbytek životních potřeb, bohatství:
materiální / hmotný blahobyt
touha po blahobytu
zajistit blahobyt občanů
žít v blahobytu
přispět k všeobecnému blahobytu
Maso bývalo symbolem blahobytu.
Míra štěstí se s rostoucím blahobytem nezvyšuje.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blahobɪt]
(2. j. -tu, 6. j. -tu, -tě)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
nadbytek životních potřeb, bohatství:
materiální / hmotný blahobyt
touha po blahobytu
zajistit blahobyt občanů
žít v blahobytu
přispět k všeobecnému blahobytu
Maso bývalo symbolem blahobytu.
Míra štěstí se s rostoucím blahobytem nezvyšuje.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)