blafat
[blafat]
(1. j. -fu, -fám, 3. j. -fe, -fá, 3. mn. -fou, -fají, rozk. blafej, čin. -fal, podst. jm. -fání)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo blafe o čem; co; ~)
(o lidech)
zbytečně, nepromyšleně nebo hodně mluvit, tlachat syn. žvanit, plácat:
blafat o všem možném
Co to blafáš za nesmysly?
Umí jenom blafat, ale zařídit nic neumí.
2. (co blafe ~)
vydávat krátké přerušované zvuky, zprav. doprovázené kouřem nebo párou:
Na kamnech blafá hrnec s bramborami.
Traktor přestal blafat.
Nechal auto blafat na volnoběh.
3. (kdo blafe na koho; ~)
(o psech)
vydávat jednotlivě vyrážené zvuky znějící jako baf, haf syn. štěkat:
Pes od sousedů začal blafat.
Blafe za plotem na cizí lidi.
dokonavé k 3 → blafnout 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[blafat]
(1. j. -fu, -fám, 3. j. -fe, -fá, 3. mn. -fou, -fají, rozk. blafej, čin. -fal, podst. jm. -fání)
sloveso nedokonavé
expresivní
1. (kdo blafe o čem; co; ~)
(o lidech)
zbytečně, nepromyšleně nebo hodně mluvit, tlachat syn. žvanit, plácat:
blafat o všem možném
Co to blafáš za nesmysly?
Umí jenom blafat, ale zařídit nic neumí.
2. (co blafe ~)
vydávat krátké přerušované zvuky, zprav. doprovázené kouřem nebo párou:
Na kamnech blafá hrnec s bramborami.
Traktor přestal blafat.
Nechal auto blafat na volnoběh.
3. (kdo blafe na koho; ~)
(o psech)
vydávat jednotlivě vyrážené zvuky znějící jako baf, haf syn. štěkat:
Pes od sousedů začal blafat.
Blafe za plotem na cizí lidi.
dokonavé k 3 → blafnout 2
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)