Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
bliknout
[blɪkno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, -knul, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
1. (co blikne kde; ~)
(o světle)
krátce nebo slabě zasvítit:
Ve tmě bliklo světlo.
Na semaforu blikla zelená.
Obrazovka blikla a zhasla.
Na mobilu mu blikla nová zpráva. objevila se
podst. jm. Zářivka se s bliknutím rozsvítila.
2. (kdo, co blikne čím)
krátce rozsvítit světlo:
bliknout baterkou
podst. jm. Varoval protijedoucího řidiče bliknutím světly.
◊ bliknout někomu v hlavě ◊ bliknout někomu hlavou
náhle přijít na mysl, napadnout:
V hlavě jí blikla vzpomínka na loňské léto.
Hlavou mi bliklo, jestli není na čase se vrátit.
nedokonavé k 1, 2 → blikat 1, 2
[blɪkno͡ut]
(3. j. -kne, rozk. -kni, čin. -kl, -knul, podst. jm. -knutí)
sloveso dokonavé
1. (co blikne kde; ~)
(o světle)
krátce nebo slabě zasvítit:
Ve tmě bliklo světlo.
Na semaforu blikla zelená.
Obrazovka blikla a zhasla.
Na mobilu mu blikla nová zpráva. objevila se
podst. jm. Zářivka se s bliknutím rozsvítila.
2. (kdo, co blikne čím)
krátce rozsvítit světlo:
bliknout baterkou
podst. jm. Varoval protijedoucího řidiče bliknutím světly.
◊ bliknout někomu v hlavě ◊ bliknout někomu hlavou
náhle přijít na mysl, napadnout:
V hlavě jí blikla vzpomínka na loňské léto.
Hlavou mi bliklo, jestli není na čase se vrátit.
nedokonavé k 1, 2 → blikat 1, 2