Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
dovolenkář
[dovoleŋkaːř̥], 2. j. [dovoleŋkaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální vyšší
kdo čerpá dovolenou 1 (dobu volna), zejména kdo ji tráví v jiném než domácím prostředí (v letovisku, v zahraničí ap.):
Jezdí sem hlavně dovolenkáři s dětmi.
Musí se připravit na nápor letních dovolenkářů.
Do rekreačního zařízení se sjíždějí turisté a dovolenkáři.
Někteří dovolenkáři raději tráví léto doma.
► dovolenkářka
[dovoleŋkaːř̥ka], 2. mn. [dovoleŋkaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Jsem aktivní dovolenkářka, takže jsme vyrazili do hor.
[dovoleŋkaːř̥], 2. j. [dovoleŋkaːře]
(2. j. -ře, 3., 6. j. -ři, -řovi, 1. mn. -ři)
podstatné jméno rodu mužského životného
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
kdo čerpá dovolenou 1 (dobu volna), zejména kdo ji tráví v jiném než domácím prostředí (v letovisku, v zahraničí ap.):
Jezdí sem hlavně dovolenkáři s dětmi.
Musí se připravit na nápor letních dovolenkářů.
Do rekreačního zařízení se sjíždějí turisté a dovolenkáři.
Někteří dovolenkáři raději tráví léto doma.
► dovolenkářka
[dovoleŋkaːř̥ka], 2. mn. [dovoleŋkaːřek]
(2. j. -řky, 2. mn. -řek)
podstatné jméno rodu ženského
Jsem aktivní dovolenkářka, takže jsme vyrazili do hor.