Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
dýka
[diːka]
(2. j. dýky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<fr.⟩
krátká bodná zbraň se špičatou čepelí a s rukojetí se záštitou:
lovecká dýka
vytáhnout / tasit dýku
Chlapec si omylem vrazil dýku do třísla.
Při hádce ho bodla dýkou.
Muž byl ozbrojen dýkou s třiceticentimetrovou čepelí.
◊ vrazit / vrážet někomu dýku do zad
nečekaně, zákeřně někoho zradit, zrazovat, zachovat se, chovat se vůči někomu mimořádně nečestně
[diːka]
(2. j. dýky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨něm.<fr.⟩
krátká bodná zbraň se špičatou čepelí a s rukojetí se záštitou:
lovecká dýka
vytáhnout / tasit dýku
Chlapec si omylem vrazil dýku do třísla.
Při hádce ho bodla dýkou.
Muž byl ozbrojen dýkou s třiceticentimetrovou čepelí.
◊ vrazit / vrážet někomu dýku do zad
nečekaně, zákeřně někoho zradit, zrazovat, zachovat se, chovat se vůči někomu mimořádně nečestně