Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
denunciace
[denuncɪjace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (koho2)
obviňování, obvinění, osočování, osočení někoho, nařčení z něčeho:
vzájemné / politické denunciace
série denunciací v tisku
pokus zničit oponenta denunciací
skandalizování politických odpůrců prostřednictvím mediálních denunciací
Ohradil se proti neuvěřitelné denunciaci jistého úředníka, který ho označil za konfidenta.
2. (koho2)
udávání, udání někoho, donášení na někoho:
Udavačství či denunciace není cesta k nápravě věcí veřejných.
Prokurátor je povinen zkoumat i denunciaci podanou anonymně.
Výzva k bdělosti tehdy vyvolala vlnu denunciací, zatýkání a vylučování.
Urazil se a svoje ponížení mu splatil denunciací u ředitele.
[denuncɪjace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. (koho2)
obviňování, obvinění, osočování, osočení někoho, nařčení z něčeho:
vzájemné / politické denunciace
série denunciací v tisku
pokus zničit oponenta denunciací
skandalizování politických odpůrců prostřednictvím mediálních denunciací
Ohradil se proti neuvěřitelné denunciaci jistého úředníka, který ho označil za konfidenta.
2. (koho2)
udávání, udání někoho, donášení na někoho:
Udavačství či denunciace není cesta k nápravě věcí veřejných.
Prokurátor je povinen zkoumat i denunciaci podanou anonymně.
Výzva k bdělosti tehdy vyvolala vlnu denunciací, zatýkání a vylučování.
Urazil se a svoje ponížení mu splatil denunciací u ředitele.