Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
donutit
[donuťɪt]
(3. j., 3. mn. -utí, rozk. -uť, čin. -util, trp. -ucen, podst. jm. -ucení)
sloveso dokonavé
(kdo, co donutí koho4 k čemu; koho4 INF; koho4, aby…)
nátlakem, silou, mocí způsobit, aby někdo něco udělal, přimět syn. přinutit:
Ke studiu jazyků ji donutila maminka.
Válka je donutila opustit domov.
Donutila ho, aby si šel umýt vlasy.
Byl k přiznání donucen násilím.
podst. jm. Svou práci dělá z donucení. nedobrovolně, z povinnosti
nedokonavé → donucovat
[donuťɪt]
(3. j., 3. mn. -utí, rozk. -uť, čin. -util, trp. -ucen, podst. jm. -ucení)
sloveso dokonavé
(kdo, co donutí koho4 k čemu; koho4 INF; koho4, aby…)
nátlakem, silou, mocí způsobit, aby někdo něco udělal, přimět syn. přinutit:
Ke studiu jazyků ji donutila maminka.
Válka je donutila opustit domov.
Donutila ho, aby si šel umýt vlasy.
Byl k přiznání donucen násilím.
podst. jm. Svou práci dělá z donucení. nedobrovolně, z povinnosti
nedokonavé → donucovat