Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
darebák
[darebaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
bezcharakterní, špatný člověk, porušující mravní normy nebo zákony (často jako nadávka) syn. ničema, lump, lotr, gauner:
Vidíme kolem sebe beztrestnost lhářů a darebáků.
Zvedli mi nájem, jsou to darebáci.
Nemám koho volit, je to všechno stejná banda darebáků.
Trojice mladých darebáků posprejovala dopravní značku.
Vypadneš, ty darebáku jeden!
2. expresivní
zlobivé, neposlušné dítě, provádějící rozpustilé kousky, nezbeda, rozpustilec syn. uličník:
chápající profesoři a žáci darebáci
Někteří vnímají dnešní děti jako bandu darebáků.
Darebáky můžeme potrestat jenom poznámkou.
„Je to největší darebák ze školky,“ zhodnotila se smíchem babička vnoučka.
Ti darebáci jedni! Pořád by jenom dělali zlomyslnosti. A teď zas jednu vyvedli.
► darebáček
[darebaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. zjemnělé
Ztvárnil role ochránců zákona i sympatických darebáčků.
2. zjemnělé
pedagogický dozor pro malé darebáčky
► darebačka
[darebačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
prolhaná darebačka
Vyšetřovatel obvinil darebačky z loupeže.
2.
Ze školy si pamatuju přestávky a nálepku darebačky.
Někdy jsou to darebačky, někdy nejhodnější holky.
[darebaːk]
(2. j. -áka, 3., 6. j. -ákovi, -áku, 5. j. -áku, 1. mn. -áci, 6. mn. -ácích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. hanlivé
bezcharakterní, špatný člověk, porušující mravní normy nebo zákony (často jako nadávka) syn. ničema, lump, lotr, gauner:
Vidíme kolem sebe beztrestnost lhářů a darebáků.
Zvedli mi nájem, jsou to darebáci.
Nemám koho volit, je to všechno stejná banda darebáků.
Trojice mladých darebáků posprejovala dopravní značku.
Vypadneš, ty darebáku jeden!
2. expresivní
zlobivé, neposlušné dítě, provádějící rozpustilé kousky, nezbeda, rozpustilec syn. uličník:
chápající profesoři a žáci darebáci
Někteří vnímají dnešní děti jako bandu darebáků.
Darebáky můžeme potrestat jenom poznámkou.
„Je to největší darebák ze školky,“ zhodnotila se smíchem babička vnoučka.
Ti darebáci jedni! Pořád by jenom dělali zlomyslnosti. A teď zas jednu vyvedli.
► darebáček
[darebaːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1. zjemnělé
Ztvárnil role ochránců zákona i sympatických darebáčků.
2. zjemnělé
pedagogický dozor pro malé darebáčky
► darebačka
[darebačka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
prolhaná darebačka
Vyšetřovatel obvinil darebačky z loupeže.
2.
Ze školy si pamatuju přestávky a nálepku darebačky.
Někdy jsou to darebačky, někdy nejhodnější holky.