Akademický slovník současné češtiny
Nová slova
v češtině
Prozkoumejte doklady v databázi Neomat:
Heslo z našeho slovníku
bloudit
[blo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. bloudí, rozk. (ne)bloudi, (ne)bluď, čin. bloudil, podst. jm. bloudění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo bloudí kudy; kde; ~)
neumět se zorientovat, a proto se pohybovat nesprávným směrem:
bloudit v mlze
Bezradně bloudil labyrintem chodeb.
Kvůli špatnému značení tady turisté často bloudí.
Dlouho bloudili lesem a snažili se najít cestu.
Mám dobrý orientační smysl, nikdy nebloudím.
podst. jm. Po hodině bloudění dorazili na nádraží.
2. (kdo bloudí kudy; kde)
chodit bez určitého směru nebo cíle, toulat se:
Bezcílně bloudil ulicemi.
V noci spolu bloudí po městě a vedou dlouhé rozhovory.
Podle pověsti jeho duch bloudí hradem dodnes.
podst. jm. přen. Po dvacetiletém bloudění světem natrvalo zakotvila v Praze.
3. (kdo bloudí čím {kudy; kde})
pohybovat něčím náhodně, bez určitého směru nebo cíle:
bloudit prstem po mapě
Bloudil pohledem po místnosti.
přen. Myšlenkami bloudil v minulosti.
4. (co bloudí kudy)
pohybovat se náhodně, bez určitého směru nebo cíle:
Kamera bloudila po tvářích hostů.
přen. Myšlenky bezděčně bloudily hlavou.
► bloudívat
[blo͡uďiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Zatoulaní psi většinou cestu domů nakonec najdou, ulicemi ale bloudívají i několik dnů.
2.
Jako dítě jsem bloudíval po rozlehlých lukách.
dokonavé k 1 → zabloudit
[blo͡uďɪt]
(3. j., 3. mn. bloudí, rozk. (ne)bloudi, (ne)bluď, čin. bloudil, podst. jm. bloudění)
sloveso nedokonavé
1. (kdo bloudí kudy; kde; ~)
neumět se zorientovat, a proto se pohybovat nesprávným směrem:
bloudit v mlze
Bezradně bloudil labyrintem chodeb.
Kvůli špatnému značení tady turisté často bloudí.
Dlouho bloudili lesem a snažili se najít cestu.
Mám dobrý orientační smysl, nikdy nebloudím.
podst. jm. Po hodině bloudění dorazili na nádraží.
2. (kdo bloudí kudy; kde)
chodit bez určitého směru nebo cíle, toulat se:
Bezcílně bloudil ulicemi.
V noci spolu bloudí po městě a vedou dlouhé rozhovory.
Podle pověsti jeho duch bloudí hradem dodnes.
podst. jm. přen. Po dvacetiletém bloudění světem natrvalo zakotvila v Praze.
3. (kdo bloudí čím {kudy; kde})
pohybovat něčím náhodně, bez určitého směru nebo cíle:
bloudit prstem po mapě
Bloudil pohledem po místnosti.
přen. Myšlenkami bloudil v minulosti.
4. (co bloudí kudy)
pohybovat se náhodně, bez určitého směru nebo cíle:
Kamera bloudila po tvářích hostů.
přen. Myšlenky bezděčně bloudily hlavou.
► bloudívat
[blo͡uďiːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
1.
Zatoulaní psi většinou cestu domů nakonec najdou, ulicemi ale bloudívají i několik dnů.
2.
Jako dítě jsem bloudíval po rozlehlých lukách.
dokonavé k 1 → zabloudit