Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[jaː], 2. p. [mňe], [mne]
(2., 4. p. mě, mne, 3. p. mi, mně, 6. p. mně, 7. p. mnou)
zájmeno osobní 1. osoby čísla jednotného
1.
označuje mluvčího dané promluvy:
Já jsem Tereza.
Pojď ke mně.
O mně se nemluvilo.
Dej mi pokoj!
Neodjíždějte beze mě.
Se mnou nepočítej. s mou účastí, mým souhlasem
Zastavte se u mne. v mé kanceláři, u mne doma
• tvar 1. p. se užívá v několikanásobném podmětu:
Já a můj manžel jsme dělali, co jsme mohli.
• při rozvíjení zájmenného podmětu:
Já hloupý jsem to neviděl.
Začalo mi být na zvracení, ale já blázen závodil.
• při důrazu a protikladu:
Jak to mám já vědět?
Tys to viděl, já ne.
• v případě elipsy (pomocného) slovesa a u neslovesného přísudku:
Já nevěděl, co říct.
Mohli mě před sezonou vyplatit a já jít jinam.
Řidič přede mnou dupnul na brzdu a já bum do něho.
2. ve 3. p.
vyjadřuje přivlastnění, přináležitost:
Minulý rok se mi vdala dcera.
Šaty se mi promočily.
Šlápl mi na nohu.
3. ve 3. p., expresivní
vyjadřuje citový postoj mluvčího, jeho zájem na ději, snahu vzbudit u posluchače zájem (tzv. dativ sdílnosti):
To je mi náhoda.
To je mi nějaká novinka.
Ty jsi mi ale vyrostl.
◊ co je v domě, není pro mě
není vhodné, rozumné, přípustné vstupovat do romantických vztahů s člověkem z téhož pracoviště ap.:
Hlavní je dodržovat pravidlo co je v domě, není pro mě. Jakmile se holka zaplete s někým z kapely, tak je zle a vždycky to tu partu nějak rozdělí.
→ doklady v korpusu
◊ já jen(om), že…
chci (k řečenému, viděnému ap.) podotknout, doplnit, vysvětlit, že…
◊ já na bráchu, brácha na mě kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
pomáhat si a krýt se (nepoctivě) navzájem:
Přerozdělují si peníze ve stylu já na bráchu, brácha na mě.
V politice pořád platí známé české já na bráchu, brácha na mě.
→ doklady v korpusu
◊ já nic, já muzikant
neudělal jsem to, jsem nevinen • já o ničem nevím, nemám s tím nic společného
◊ já o voze, ty / on o koze kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
jeden mluví o něčem naprosto jiném než druhý, je to zbytečná diskuse, takhle se nelze dohodnout
◊ já ti dám! expresivní
já tě (za to, co jsi udělal) potrestám • něco takového si nedovoluj
◊ jak ty mně, tak já tobě
jak ty jednáš se mnou, tak já jednám s tebou
◊ je to pro mě (velká) čest ◊ je pro mě (velkou) ctí ◊ je mi (velkou) ctí
velmi si toho vážím, jsem tím velmi poctěn
◊ kdo jsem já, abych [soudil / hodnotil / rozhodoval ap.]
nepřísluší mi posuzovat jednání druhých, vynášet soudy, rozhodovat ap. o někom, něčem
◊ pro mě za mě kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
je mi to jedno, nezáleží mi na tom
◊ řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi
na základě toho, jaké knihy si člověk vybírá ke čtení, jaké má záliby ap., se dá usuzovat na jeho světonázor, intelektuální zaměření:
Lidé se rádi obklopují věcmi, které je charakterizují. Vždyť třeba úsloví řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi, zná každý z nás.
Říká se: řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Dnes by se spíše hodilo říkat: řekni mi, s kým vládneš a koho vládnout necháš, a já ti řeknu, jaký jsi.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
