kornatět
[kornaťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tí, -tějí, čin. -těl, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
medicína
(co kornatí {komu})
(o cévách)
ztrácet pružnost vlivem ukládání tuku do cévních stěn:
Cévy začínají kornatět.
Stárnu a kornatí mi tepny.
podst. jm. Pacient trpí kornatěním cév.
přen. Některé festivaly začínají stářím kornatět. zastarávat
dokonavé → zkornatět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kornaťet]
(3. j. -tí, 3. mn. -tí, -tějí, čin. -těl, podst. jm. -tění)
sloveso nedokonavé
medicína
(co kornatí {komu})
(o cévách)
ztrácet pružnost vlivem ukládání tuku do cévních stěn:
Cévy začínají kornatět.
Stárnu a kornatí mi tepny.
podst. jm. Pacient trpí kornatěním cév.
přen. Některé festivaly začínají stářím kornatět. zastarávat
dokonavé → zkornatět
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

