kornout
[korno͡ut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨na základě latiny⟩
předmět na jedné straně se zužující do špičky, na druhé straně otevřený • co tento předmět tvarem připomíná • množství obsažené v takovém předmětu:
papírový kornout plný sladkostí
oplatkový kornout se zmrzlinou
plátek šunky stočený do kornoutu
Hmota se dá do kornoutu a na vymaštěný plech se dělají pusinky.
Přiložil si k uchu dlaň stočenou do kornoutu.
Snědl pět kornoutů vanilkové zmrzliny.
► kornoutek
[korno͡utek]
(2. j. -tku, 6. j. -tku, 6. mn. -tcích, -tkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vaflové kornoutky na zmrzlinu
kornoutek s popcornem
kornoutek oříšků
Pomazánkou plníme kornoutky ze šunky.
Vystřižený papír stočte do kornoutku.
Naklonil se a dal si k uchu kornoutek dlaně, aby mne v tom šumu slyšel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[korno͡ut]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨na základě latiny⟩
předmět na jedné straně se zužující do špičky, na druhé straně otevřený • co tento předmět tvarem připomíná • množství obsažené v takovém předmětu:
papírový kornout plný sladkostí
oplatkový kornout se zmrzlinou
plátek šunky stočený do kornoutu
Hmota se dá do kornoutu a na vymaštěný plech se dělají pusinky.
Přiložil si k uchu dlaň stočenou do kornoutu.
Snědl pět kornoutů vanilkové zmrzliny.
► kornoutek
[korno͡utek]
(2. j. -tku, 6. j. -tku, 6. mn. -tcích, -tkách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
vaflové kornoutky na zmrzlinu
kornoutek s popcornem
kornoutek oříšků
Pomazánkou plníme kornoutky ze šunky.
Vystřižený papír stočte do kornoutku.
Naklonil se a dal si k uchu kornoutek dlaně, aby mne v tom šumu slyšel.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

