anachronismus
[ʔanaxronɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
anachronizmus
[ʔanaxronɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
1.
věc, jev, názor ap. považované za zastaralé syn. přežitek:
Někteří myslitelé považují současnou formu manželství za anachronismus.
2.
nesprávné zařazení jevu, události ap. do jiné doby, než kam skutečně patří:
Shakespeare se dopustil anachronismu v Juliu Caesarovi, kde nechal bít hodiny dávno předtím, než byly mechanické hodiny vynalezeny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔanaxronɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
anachronizmus
[ʔanaxronɪzmus]
(2. j. -mu, 6. j. -mu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
1.
věc, jev, názor ap. považované za zastaralé syn. přežitek:
Někteří myslitelé považují současnou formu manželství za anachronismus.
2.
nesprávné zařazení jevu, události ap. do jiné doby, než kam skutečně patří:
Shakespeare se dopustil anachronismu v Juliu Caesarovi, kde nechal bít hodiny dávno předtím, než byly mechanické hodiny vynalezeny.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

