baf
[baf]
citoslovce
baf baf
[baf baf]
citoslovce
1. zprav. baf
zvolání s úmyslem někoho polekat, překvapit:
„Baf,“ ozvalo se za ním.
Děti zbožňují úkryty, odkud mohou na někoho udělat baf.
2. zprav. baf baf
krátký zvuk vydávaný při vyfouknutí kouře z dýmky, cigarety ap.:
Zapálil jsem si, baf baf a cigareta letí do příkopu.
3.
krátký hluboký zvuk vydávaný zprav. velkým psem:
Soused má psa a ten štěká bez zastávky baf baf baf.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[baf]
citoslovce
baf baf
[baf baf]
citoslovce
1. zprav. baf
zvolání s úmyslem někoho polekat, překvapit:
„Baf,“ ozvalo se za ním.
Děti zbožňují úkryty, odkud mohou na někoho udělat baf.
2. zprav. baf baf
krátký zvuk vydávaný při vyfouknutí kouře z dýmky, cigarety ap.:
Zapálil jsem si, baf baf a cigareta letí do příkopu.
3.
krátký hluboký zvuk vydávaný zprav. velkým psem:
Soused má psa a ten štěká bez zastávky baf baf baf.
Poznámka V úzu se vedle základní podoby citoslovce baf často objevují též varianty opakující tento výraz a zesilující tak komunikační účinek: baf baf baf, baf baf baf baf.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)