kontrabas
[kontrabas]
(2. j. -su, 6. j. -su, -se)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z italštiny⟩
1.
největší smyčcový hudební nástroj, čtyřstrunný, vydávající hluboké tóny:
hráč na kontrabas
nejsilnější struna kontrabasu
pouzdra s kontrabasy
Pro převážení kontrabasu je potřeba auto s velkým kufrem.
2. kolokviální vyšší
výuka hry na kontrabas 1:
Vystudoval kontrabas na konzervatoři.
Rodiče mě zapsali na kontrabas.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kontrabas]
(2. j. -su, 6. j. -su, -se)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z italštiny⟩
1.
největší smyčcový hudební nástroj, čtyřstrunný, vydávající hluboké tóny:
hráč na kontrabas
nejsilnější struna kontrabasu
pouzdra s kontrabasy
Pro převážení kontrabasu je potřeba auto s velkým kufrem.
2. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
výuka hry na kontrabas 1:
Vystudoval kontrabas na konzervatoři.
Rodiče mě zapsali na kontrabas.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

