bezúčelný
[besʔuːčelniː], [bezuːčelniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
nemající účel, smysl, nepřinášející užitek syn. neúčelný:
bezúčelné bloudění městem
bezúčelné hromadění knih
Při protahování je rychlé provádění cviků bezúčelné.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[besʔuːčelniː], [bezuːčelniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
nemající účel, smysl, nepřinášející užitek syn. neúčelný:
bezúčelné bloudění městem
bezúčelné hromadění knih
Při protahování je rychlé provádění cviků bezúčelné.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

