bídně
[biːdňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
v bídě, ve stavu hmotného nedostatku, chudě syn. nuzně, chudobně:
bídně živořit
Žil velmi bídně.
2. expresivní
nevyhovujícím způsobem syn. špatně, uboze:
bídně placená práce
cítit se bídně
Hokejový tým hrál bídně.
Vedlo se mu bídně.
Vypadal čím dál bídněji.
3. expresivní
způsobem vzbuzujícím lítost, soucit syn. uboze, žalostně:
bídně zhynout hlady
Nezbývá mu než se bídně protloukat cizím městem.
4. expresivní, hanlivé
jako bídák 1 (špatný člověk), bídácky syn. ničemně, hanebný, podle:
Zachoval se k ní bídně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[biːdňe]
(2. st. -něji)
příslovce
1.
v bídě, ve stavu hmotného nedostatku, chudě syn. nuzně, chudobně:
bídně živořit
Žil velmi bídně.
2. expresivní
nevyhovujícím způsobem syn. špatně, uboze:
bídně placená práce
cítit se bídně
Hokejový tým hrál bídně.
Vedlo se mu bídně.
Vypadal čím dál bídněji.
3. expresivní
způsobem vzbuzujícím lítost, soucit syn. uboze, žalostně:
bídně zhynout hlady
Nezbývá mu než se bídně protloukat cizím městem.
4. expresivní, hanlivé
jako bídák 1 (špatný člověk), bídácky syn. ničemně, hanebný, podle:
Zachoval se k ní bídně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)