Zveřejněná hesla
Akademický slovník současné češtiny je dlouhodobým projektem. Moderní lexikografické dílo však chceme dát uživatelům k dispozici co nejdříve, proto slovník uveřejňujeme postupně po úsecích jednotlivých písmen abecedy. Tyto heslářové úseky jsou zpracované tak, že jednak vždy obsahují slova, která patří mezi 50 tisíc nejčastějších českých slov, jednak zahrnují vybraná vlastní jména a jejich odvozeniny. Kromě toho jsou výběrově publikována i další slova s nižší frekvencí (v heslářovém úseku a až č jsou tato slova zpracována plně s ohledem na finální rozsah slovníku, v následujících úsecích od písmene d dále jsou dočasně zpracovávána v menším rozsahu a zjednodušeně pomocí odkazu na publikované slovo příbuzné).
Souběžně publikujeme i některá další hesla mimo abecední pořadí. Úsek dalších hesel se skládá jednak z položek vybraných tematických okruhů (aktuálně jde o okruhy barvy, čas, koření a pády), jednak ze slov, která byla zpracována jako nedílná součást výše uvedených úseků písmen abecedy. Kromě toho zvláštním způsobem zveřejňujeme skupinu slov souvisejících s pandemií covid-19.
Právní upozornění
Veškeré informace prezentované na tomto serveru jsou autorským dílem ve smyslu autorského zákona. Nositelem autorských práv k těmto stránkám je ÚJČ AV ČR, v. v. i. Jakékoliv kopírování informací zde uvedených je možné pouze se souhlasem autora.
ÚJČ AV ČR, v. v. i., nenese žádnou zodpovědnost za případné škody vzniklé použitím informací prezentovaných na tomto serveru. ÚJČ AV ČR, v. v. i., si zároveň vyhrazuje právo měnit či upravovat poskytnuté informace bez předchozího upozornění.
[xarakter]
(2. j. -ru, 6. j. -ru)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
1.
souhrn relativně stálých vlastností osobnosti projevující se v jejím jednání, myšlení, prožívání ap. syn. povaha:
charakter žáka / učitele
mít pokřivený charakter
umět odhadnout něčí charakter
Pandemie je zkouškou charakteru jednotlivců.
2.
poctivá, statečná ap. povaha:
Alespoň má dost charakteru na to, aby přiznal, že udělal chybu.
Je to člověk bez charakteru.
3. i charakter (2. j. -era, 3., 6. j. -eru, -erovi, 1. mn. -eři) podstatné jméno rodu mužského životného
morální, čestný člověk:
Nikdy nikoho nepodvedl, je to opravdu charakter.
Velmi si jí vážím, zachovala se jako charakter.
Takový návrh dokážou odmítnout jen ty nejsilnější charaktery.
expr. Slušní lidé a charakteři odcházejí.
4.
souhrn podstatných, typických vlastností věci, jevu ap. syn. ráz, povaha:
opatření technického charakteru
Ve čtvrtek by mělo být počasí podobného charakteru jako ve středu.
Policie vzhledem k charakteru případu žádné další informace nesdělila.
Jeho obrazy mají osobitý charakter.
5. divadelnictví, film, počítače a IT
vyhraněný povahový typ postav v divadelní inscenaci, filmu, počítačové hře ap.:
hrát různé divadelní charaktery
Jednotlivé charaktery jsou v obou snímcích dobře rozvedeny.
Bakalářská práce se zabývá ženskými charaktery v počítačových hrách.
◊ peníze kazí charakter
pokud někdo (snadno) zbohatne, může to zhoršit jeho morální kvality
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
