chechtat se
[xextat se]
(3. j. -tá se, rozk. (ne)chechtej se, čin. -tal se, podst. jm. -tání (se))
sloveso nedokonavé
1. expresivní (kdo se chechtá {komu, čemu; jak}), (kdo se chechtá: „…“)
nevázaně, hlasitě se smát syn. řehtat se:
chechtat se jako pominutý
Všichni se strašně chechtali a já vůbec nevím proč.
Holky jsou neustále spolu a pořád se něčemu chechtají.
Jde o velmi dobře napsanou komedii, u které jsem se při čtení chechtal nahlas.
„To byla sranda!“ chechtala se.
2. (kdo se chechtá)
(o ptácích)
vydávat silný pronikavý zvuk, skřek připomínající smích:
Nad rozbouřenými vlnami se chechtal racek.
dokonavé k 1, 2 → zachechtat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xextat se]
(3. j. -tá se, rozk. (ne)chechtej se, čin. -tal se, podst. jm. -tání (se))
sloveso nedokonavé
1. expresivní (kdo se chechtá {komu, čemu; jak}), (kdo se chechtá: „…“)
nevázaně, hlasitě se smát syn. řehtat se:
chechtat se jako pominutý
Všichni se strašně chechtali a já vůbec nevím proč.
Holky jsou neustále spolu a pořád se něčemu chechtají.
Jde o velmi dobře napsanou komedii, u které jsem se při čtení chechtal nahlas.
„To byla sranda!“ chechtala se.
2. (kdo se chechtá)
(o ptácích)
vydávat silný pronikavý zvuk, skřek připomínající smích:
Nad rozbouřenými vlnami se chechtal racek.
dokonavé k 1, 2 → zachechtat se
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

