cvok II
[cvok]
(2. j. cvoku, 6. j. cvoku, 6. mn. cvocích) často množné
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z němčiny⟩
krátký hřebík s kulatou hlavičkou, často sloužící i jako ozdoba syn. cvoček 1:
řemen pobitý cvoky
kombinéza ozdobená třásněmi a stříbrnými cvoky
Nosil koženou bundu plnou cvoků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[cvok]
(2. j. cvoku, 6. j. cvoku, 6. mn. cvocích) často množné
?často množné
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z němčiny⟩
krátký hřebík s kulatou hlavičkou, často sloužící i jako ozdoba syn. cvoček 1:
řemen pobitý cvoky
kombinéza ozdobená třásněmi a stříbrnými cvoky
Nosil koženou bundu plnou cvoků.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

