dekonstrukce
[dekonstrukce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. filozofie, literární věda (čeho)
způsob interpretace textu spočívající v odstranění tradičních postupů myšlení, který rezignuje na možnost nalezení jednotného smyslu:
interpretační dekonstrukce
dekonstrukce textů
teorie dekonstrukce
2. (čeho)
odstraňování, odstranění tradičních postupů, pojetí ap. vůbec op. konstrukce:
dekonstrukce zavedených hodnot a myšlenkových schémat
dekonstrukce klasických žánrů malířství
Postmoderní dekonstrukce morálních principů desatera se prosazuje už i v zákonodárství tradičně katolických zemí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dekonstrukce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨lat.⟩
1. filozofie, literární věda (čeho)
způsob interpretace textu spočívající v odstranění tradičních postupů myšlení, který rezignuje na možnost nalezení jednotného smyslu:
interpretační dekonstrukce
dekonstrukce textů
teorie dekonstrukce
2. (čeho)
odstraňování, odstranění tradičních postupů, pojetí ap. vůbec op. konstrukce:
dekonstrukce zavedených hodnot a myšlenkových schémat
dekonstrukce klasických žánrů malířství
Postmoderní dekonstrukce morálních principů desatera se prosazuje už i v zákonodárství tradičně katolických zemí.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)