dioxin
[dɪjoksiːn], [dɪjoksɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu), množné
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨na základě řečtiny⟩
chemie
silně jedovaté organické sloučeniny chloru vznikající jako vedlejší produkt při výrobě pesticidů nebo při spalování odpadů:
Z chemičky unikaly nebezpečné rakovinotvorné dioxiny.
Laboratoř je schopná odhalit přítomnost dioxinu v potravinách.
Naměřené koncentrace dioxinů v ovzduší mohou vážným způsobem ohrozit lidské zdraví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dɪjoksiːn], [dɪjoksɪn]
(2. j. -nu, 6. j. -nu), množné
?množné
Užívané v množném čísle s významem skupiny, zejména taxonomické.
dioxiny
(2. mn. -nů)
Užívané v množném čísle s významem skupiny, zejména taxonomické.
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨na základě řečtiny⟩
chemie
silně jedovaté organické sloučeniny chloru vznikající jako vedlejší produkt při výrobě pesticidů nebo při spalování odpadů:
Z chemičky unikaly nebezpečné rakovinotvorné dioxiny.
Laboratoř je schopná odhalit přítomnost dioxinu v potravinách.
Naměřené koncentrace dioxinů v ovzduší mohou vážným způsobem ohrozit lidské zdraví.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

