div I
[ďɪf], 2. j. [ďɪvu]
(2. j. divu, 6. j. divu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
něco neobyčejného, podivuhodného, co vyvolává údiv, zázrak:
přírodní divy světa
technické divy současné civilizace
Hokejista dokáže s pukem opravdové divy.
Příroda letos opravdu vyvádí až neskutečné divy.
□ není divu
je přirozené, nelze se divit:
Brali nás do rodiny. Není divu, byli jsme u nich doma denně.
Není divu, že lidé z chirurgických zákroků obecně mají strach.
→ doklady v korpusu
□ sedm divů světa
technicky a umělecky unikátní starověké stavby v oblasti Středozemního moře a Středního východu
→ doklady v korpusu
2. v přísudku (že…; kdyby…)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje pochybnosti, podivení nad něčím málo pravděpodobným, překvapujícím syn. zázrak:
Kočky byly tak vychrtlé, že byl div, že vůbec ještě žijí.
Semafory na rušné křižovatce nefungují, takže je div, že se ještě nestala žádná nehoda.
Při takovém množství zakázek by byl div, kdyby nedošlo k žádnému pochybení.
Za současné situace bude div, pokud spolu obě strany konfliktu budou mluvit.
Mám tolik práce, že to bude div, jestli se dneska vyspím.
◊ div divoucí expresivní
neobyčejný, podivuhodný, mimořádný jev, úkaz, výkon, popř. i věc
→ doklady v korpusu
◊ něco / někdo dělá (s někým) [hotové / pravé ap.] divy
něco nebo někdo působí, pracuje ap. velmi účinně, silně, pozitivně, výborně
→ doklady v korpusu
◊ (osmý) div světa
věc, jev, řidč. osoba vynikající svou mimořádností, podivuhodností, popř. mající takovou pověst
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďɪf], 2. j. [ďɪvu]
(2. j. divu, 6. j. divu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
1.
něco neobyčejného, podivuhodného, co vyvolává údiv, zázrak:
přírodní divy světa
technické divy současné civilizace
Hokejista dokáže s pukem opravdové divy.
Příroda letos opravdu vyvádí až neskutečné divy.
□ není divu
je přirozené, nelze se divit:
Brali nás do rodiny. Není divu, byli jsme u nich doma denně.
Není divu, že lidé z chirurgických zákroků obecně mají strach.
→ doklady v korpusu
□ sedm divů světa
technicky a umělecky unikátní starověké stavby v oblasti Středozemního moře a Středního východu
→ doklady v korpusu
2. v přísudku (že…; kdyby…)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje pochybnosti, podivení nad něčím málo pravděpodobným, překvapujícím syn. zázrak:
Kočky byly tak vychrtlé, že byl div, že vůbec ještě žijí.
Semafory na rušné křižovatce nefungují, takže je div, že se ještě nestala žádná nehoda.
Při takovém množství zakázek by byl div, kdyby nedošlo k žádnému pochybení.
Za současné situace bude div, pokud spolu obě strany konfliktu budou mluvit.
Mám tolik práce, že to bude div, jestli se dneska vyspím.
◊ div divoucí expresivní
neobyčejný, podivuhodný, mimořádný jev, úkaz, výkon, popř. i věc
→ doklady v korpusu
◊ něco / někdo dělá (s někým) [hotové / pravé ap.] divy
něco nebo někdo působí, pracuje ap. velmi účinně, silně, pozitivně, výborně
→ doklady v korpusu
◊ (osmý) div světa
věc, jev, řidč. osoba vynikající svou mimořádností, podivuhodností, popř. mající takovou pověst
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

