divoucí
[ďɪvo͡uciː]
přídavné jméno
expresivní
zejména ve frazému
◊ div divoucí expresivní
neobyčejný, podivuhodný, mimořádný jev, úkaz, výkon, popř. i věc
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ďɪvo͡uciː]
přídavné jméno
expresivní
zejména ve frazému
◊ div divoucí expresivní
neobyčejný, podivuhodný, mimořádný jev, úkaz, výkon, popř. i věc
→ doklady v korpusu
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

