dobročinný
[dobročɪniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
mající humánní cíle, prokazující dobrodiní 1 (dobré skutky) • přispívající (finančně, věcnými dary, činností ap.) na humánní účely, charitativní:
dobročinná organizace
dobročinný koncert / bazar
výtěžek dobročinné sbírky
věnovat peníze / přispět na dobročinné účely
Chce se věnovat dobročinné práci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dobročɪniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
mající humánní cíle, prokazující dobrodiní 1 (dobré skutky) • přispívající (finančně, věcnými dary, činností ap.) na humánní účely, charitativní:
dobročinná organizace
dobročinný koncert / bazar
výtěžek dobročinné sbírky
věnovat peníze / přispět na dobročinné účely
Chce se věnovat dobročinné práci.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)