dolomit II
[dolomɪt]
(3. j., 3. mn. -mí, rozk. -m, čin. -mil, trp. -men, podst. jm. -mení)
sloveso dokonavé
(kdo, co dolomí co)
úplně zlomit něco nalomeného:
Dolomil větev.
Při tréninku si dolomil žebro.
Vlak dolomil naprasklou kolejnici.
přen. Nerad bych ti dolomil už tak nakřáplé ego.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dolomɪt]
(3. j., 3. mn. -mí, rozk. -m, čin. -mil, trp. -men, podst. jm. -mení)
sloveso dokonavé
(kdo, co dolomí co)
úplně zlomit něco nalomeného:
Dolomil větev.
Při tréninku si dolomil žebro.
Vlak dolomil naprasklou kolejnici.
přen. Nerad bych ti dolomil už tak nakřáplé ego.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

