dotlouct se
[dotlo͡uct se]
(3. j. -luče se, rozk. -luč se, čin. -loukl se, podst. jm. -lučení (se))
sloveso dokonavé
dotlouci se
[dotlo͡ucɪ se]
(3. j. -luče se, rozk. -luč se, čin. -loukl se, podst. jm. -lučení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dotluče {na koho; kam})
tlučením na dveře ap. se někoho dovolat, navázat kontakt s osobou uvnitř, na druhé straně dveří ap., doklepat se:
Snažil se dotlouct do archivu.
Nedotloukli jsme se k němu.
Nebojte, i po zavíračce se dotlučete.
Když jsme se na něj dozvonili a dotloukli, pozval nás dál.
Když se nemohl dotlouci, přivolal hasiče a policii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dotlo͡uct se]
(3. j. -luče se, rozk. -luč se, čin. -loukl se, podst. jm. -lučení (se))
sloveso dokonavé
dotlouci se
[dotlo͡ucɪ se]
(3. j. -luče se, rozk. -luč se, čin. -loukl se, podst. jm. -lučení (se))
sloveso dokonavé
(kdo se dotluče {na koho; kam})
tlučením na dveře ap. se někoho dovolat, navázat kontakt s osobou uvnitř, na druhé straně dveří ap., doklepat se:
Snažil se dotlouct do archivu.
Nedotloukli jsme se k němu.
Nebojte, i po zavíračce se dotlučete.
Když jsme se na něj dozvonili a dotloukli, pozval nás dál.
Když se nemohl dotlouci, přivolal hasiče a policii.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

