drbat
[drbat]
(3. j. drbe, drbá, 3. j. drbe, drbá, rozk. drbej, drb, čin. drbal, trp. drbán, podst. jm. drbání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo drbe koho4 {kde}; co {komu})
s lehkým tlakem opakovaně přejíždět po povrchu těla a působit tak příjemný pocit nebo ulevovat od svědění, třít, škrábat:
drbat psa za ušima / pod bradou
drbat si kůži / uši / bradu
Drbal si štípance nehtem.
Ochočení potkani se nechají od člověka drbat na břiše.
2. (kdo drbe co {komu; čím}; koho4 {čím})
čistit silným třením syn. drhnout 1:
drbat podlahu
Drbala mu záda velkým kartáčem.
3. kolokviální vyšší
šířit nepravdy, pomlouvat • hodně mluvit:
drbat v pracovní době
Závistiví sousedé ho drbali.
O čem to tu drbete, nemáte nic lepšího na práci?
◊ drbat si hlavu expresivní
litovat něčeho, zklamaně si něco vyčítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[drbat]
(3. j. drbe, drbá, 3. j. drbe, drbá, rozk. drbej, drb, čin. drbal, trp. drbán, podst. jm. drbání)
sloveso nedokonavé
1. (kdo drbe koho4 {kde}; co {komu})
s lehkým tlakem opakovaně přejíždět po povrchu těla a působit tak příjemný pocit nebo ulevovat od svědění, třít, škrábat:
drbat psa za ušima / pod bradou
drbat si kůži / uši / bradu
Drbal si štípance nehtem.
Ochočení potkani se nechají od člověka drbat na břiše.
2. (kdo drbe co {komu; čím}; koho4 {čím})
čistit silným třením syn. drhnout 1:
drbat podlahu
Drbala mu záda velkým kartáčem.
3. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní (kdo drbe {koho4; o kom, o čem})Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
šířit nepravdy, pomlouvat • hodně mluvit:
drbat v pracovní době
Závistiví sousedé ho drbali.
O čem to tu drbete, nemáte nic lepšího na práci?
◊ drbat si hlavu expresivní
litovat něčeho, zklamaně si něco vyčítat
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)