dušný
[dušniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
trpící dušností, těžce dýchající, dýchavičný:
dušný astmatik / kardiak
Záchranný tým odvezl do nemocnice dušného muže.
Dítě začalo být dušné a kašlalo.
Syn začal být dušnější, byla nutná návštěva lékaře.
2.
způsobující dušení, problémy s dýcháním, dusivý:
záchvat dušného kašle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dušniː]
(2. st. -nější)
přídavné jméno
1.
trpící dušností, těžce dýchající, dýchavičný:
dušný astmatik / kardiak
Záchranný tým odvezl do nemocnice dušného muže.
Dítě začalo být dušné a kašlalo.
Syn začal být dušnější, byla nutná návštěva lékaře.
2.
způsobující dušení, problémy s dýcháním, dusivý:
záchvat dušného kašle
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

