etika
[ʔetɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z řečtiny⟩
1.
filozofická disciplína zabývající se otázkami dobra a zla, morálních zákonů ap.:
Aristotelova / Kantova etika
Přednášel etiku na lékařské fakultě.
Křesťanská etika považuje lásku za jeden z největších darů.
2.
soubor mravních zásad, zejména těch, které se vztahují k určité skupině nebo oboru, morálka, mravnost:
zásady lékařské / profesní etiky
pravidla společenské etiky
dodržovat etiku podnikání
Soudce jednal v rozporu s etikou svého povolání.
Deník porušil novinářskou etiku, když se dopustil hrubého zkreslení textu vynecháváním slov i celých vět.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔetɪka]
(2. j. -ky)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z řečtiny⟩
1.
filozofická disciplína zabývající se otázkami dobra a zla, morálních zákonů ap.:
Aristotelova / Kantova etika
Přednášel etiku na lékařské fakultě.
Křesťanská etika považuje lásku za jeden z největších darů.
2.
soubor mravních zásad, zejména těch, které se vztahují k určité skupině nebo oboru, morálka, mravnost:
zásady lékařské / profesní etiky
pravidla společenské etiky
dodržovat etiku podnikání
Soudce jednal v rozporu s etikou svého povolání.
Deník porušil novinářskou etiku, když se dopustil hrubého zkreslení textu vynecháváním slov i celých vět.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

