fandit
[fanďɪt]
(3. j., 3. mn. -dí, rozk. -di, čin. -dil, trp. -děno, podst. jm. -dění)
sloveso nedokonavé
(kdo fandí {komu, čemu})
nadšeně, se zájmem někoho nebo něco slovy, postojem, smýšlením ap. podporovat • vyjadřovat svou podporu hlasitým skandováním ap.:
fandit fotbalu / hokeji
Moc ti fandím a přeji hodně úspěchů.
Otec fandí Spartě přes čtyřicet let.
Lidé fandili na tribuně, u stadionu i podél tratí.
podst. jm. K vrcholnému výkonu mu pomáhala neustálým fanděním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[fanďɪt]
(3. j., 3. mn. -dí, rozk. -di, čin. -dil, trp. -děno, podst. jm. -dění)
sloveso nedokonavé
(kdo fandí {komu, čemu})
nadšeně, se zájmem někoho nebo něco slovy, postojem, smýšlením ap. podporovat • vyjadřovat svou podporu hlasitým skandováním ap.:
fandit fotbalu / hokeji
Moc ti fandím a přeji hodně úspěchů.
Otec fandí Spartě přes čtyřicet let.
Lidé fandili na tribuně, u stadionu i podél tratí.
podst. jm. K vrcholnému výkonu mu pomáhala neustálým fanděním.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

