flink
[flɪŋk]
(2. j. -nka, 3., 6. j. -nkovi, 1. mn. -nkové, -nci, 6. mn. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨z němčiny⟩
kolokviální
(na co)
kdo vykonává práci, povinnosti nedbale, ledabyle syn. flákač, lajdák:
Na učení jsem byla flink.
Byl flink, který téměř nic nedotáhl do konce.
Má pověst flinka, který je věčně bez peněz a téměř denně v hospodě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[flɪŋk]
(2. j. -nka, 3., 6. j. -nkovi, 1. mn. -nkové, -nci, 6. mn. -ncích)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨z němčiny⟩
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
hanlivéJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
(na co)
kdo vykonává práci, povinnosti nedbale, ledabyle syn. flákač, lajdák:
Na učení jsem byla flink.
Byl flink, který téměř nic nedotáhl do konce.
Má pověst flinka, který je věčně bez peněz a téměř denně v hospodě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

