francouzák I
[franco͡uzaːk]
(2. j. -áka, -áku, 4. j. živ. -áka, než. -ák, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální
milostný polibek, při němž se partneři navzájem dotýkají rty a jazykem syn. francouzský polibek:
Na rozloučenou jí dal francouzáka.
Poprvé jsem se zamilovala, když jsem dostala prvního francouzáka.
Na jevišti předvedli pořádný francouzák.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[franco͡uzaːk]
(2. j. -áka, -áku, 4. j. živ. -áka, než. -ák, 6. j. -áku, 6. mn. -ácích, -ákách)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivníJako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
milostný polibek, při němž se partneři navzájem dotýkají rty a jazykem syn. francouzský polibek:
Na rozloučenou jí dal francouzáka.
Poprvé jsem se zamilovala, když jsem dostala prvního francouzáka.
Na jevišti předvedli pořádný francouzák.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

