házet se
[haːzet se]
(3. j. hází se, 3. mn. házejí se, hází se, rozk. (ne)házej se, čin. házel se, podst. jm. házení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se hází kde), (co se hází {komu} kde)
dělat (zprav. celým tělem) prudké, opakované pohyby, zprav. v horizontální poloze, házet sebou, zmítat se:
Házel se na slámě sem a tam a občas polohlasně zasténal.
Ryba se házela na břehu.
Při běhu se mi batoh hází na zádech.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[haːzet se]
(3. j. hází se, 3. mn. házejí se, hází se, rozk. (ne)házej se, čin. házel se, podst. jm. házení (se))
sloveso nedokonavé
(kdo se hází kde), (co se hází {komu} kde)
dělat (zprav. celým tělem) prudké, opakované pohyby, zprav. v horizontální poloze, házet sebou, zmítat se:
Házel se na slámě sem a tam a občas polohlasně zasténal.
Ryba se házela na břehu.
Při běhu se mi batoh hází na zádech.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

