halucinogen
[halucɪnogen]
(2. j. -nu, 6. j. -nu) často množné
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část z latiny, druhá část z řečtiny⟩
chemie, biologie, farmacie a farmakologie
látka způsobující poruchy vnímání a vyvolávající halucinace 1 (klamné smyslové vjemy):
přírodní / syntetické halucinogeny
houby obsahující halucinogeny
experimentovat s halucinogeny
LSD je silný halucinogen.
Dlouhodobé užívání halucinogenů vede k psychickým poruchám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[halucɪnogen]
(2. j. -nu, 6. j. -nu) často množné
?často množné
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨první část z latiny, druhá část z řečtiny⟩
chemie, biologie, farmacie a farmakologie
látka způsobující poruchy vnímání a vyvolávající halucinace 1 (klamné smyslové vjemy):
přírodní / syntetické halucinogeny
houby obsahující halucinogeny
experimentovat s halucinogeny
LSD je silný halucinogen.
Dlouhodobé užívání halucinogenů vede k psychickým poruchám.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

