hanba I
[hanba]
(2. j. hanby, 2. mn. hanb, haneb)
podstatné jméno rodu ženského
1.
stav nebo pocit toho, kdo je potupen, zneuctěn, pohaněn, ostuda:
dělat své zemi hanbu
žít v hanbě
Nechtěl vystavit svou ženu hanbě.
Celá rodina kvůli jeho činu upadla do hanby.
Sebevraždy jsou v Japonsku obvyklým prostředkem, jak se vyhnout hanbě.
2.
nepříjemný pocit vzniklý vykonáním něčeho (i zdánlivě) špatného, nevhodného, stud:
pocit hanby
zrudnout / červenat se hanbou
Zaplavila ho hanba.
Bylo mu do pláče hanbou.
Musel s hanbou přiznat, že se nechal napálit.
3. v přísudku; expresivní (komu)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje negativně hodnocenou skutečnost, něco ostudného, trapného ap., ostuda:
To je velká hanba, že to nevíte.
Je hanba, že nám rozhodčí vyloučil dva hráče.
Byl to jeho nápad a byla by to hanba, kdybychom ho z toho vynechali.
Byl úplně opilý a bylo mu hanba, když mě uviděl.
◊ až hanba expresivní
(o něčem negativním) v (příliš) velké míře, (příliš) mnoho, velmi:
Poslední rok dluhy naskákaly až hanba.
Při jídle mlaská až hanba.
Ty zahraniční hvězdy jsou rozmazlené až hanba.
→ doklady v korpusu
◊ [být / objevit se ap.] na tabuli hanby
být veřejně kritizován za svá pochybení
◊ hanba by mě fackovala kolokviální vyšší
bylo by mi trapně, velmi bych se styděl
→ doklady v korpusu
◊ hanba mluvit
je to tak špatné, že je trapné o tom mluvit
◊ hanba mužům, kterým žena vládne
je nežádoucí, ponižující ap., pokud je muž vůči ženě v podřízeném postavení, pokud je ženou ovládán
◊ jít na hanbu
1. jít na potupné místo, zprav. do kouta třídy, jako trest za nevhodné chování při vyučování
2. sport jít na trestnou lavici
◊ odejít s hanbou
ukončit své zprav. veřejné působení neúspěšně, opustit svou (často vedoucí) pozici kvůli zásadním pochybením, neschopnosti, podvodům ap.
◊ propadnout se (málem) hanbou (do země)
cítit se velmi trapně, zahanbeně, velmi se stydět (a nejraději chtít zmizet)
◊ smýt [urážku / hanbu ap.] krví
pomstít se za urážku, hanbu ap. zabitím viníka
◊ stát na hanbě
stát na potupném místě, zprav. v koutě třídy, jako trest za nevhodné chování při vyučování
◊ ulička hanby
dav přihlížejících lidí, odpůrců ap., kterým musí někdo za zahanbujících, trapných, ponižujících nebo jinak nepříjemných okolností projít
◊ umírat hanbou
velmi se stydět
◊ znamení hanby
viditelné nebo jen pomyslné označení (domnělého) provinilce, stigma
◊ že [ho / tě ap.] hanba nefackuje kolokviální vyšší
měl by se, měl by ses za své jednání stydět
◊ že ti není hanba [dělat něco]!
měl by ses stydět (za to, čeho ses dopustil), chováš se ostudně
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[hanba]
(2. j. hanby, 2. mn. hanb, haneb)
podstatné jméno rodu ženského
1.
stav nebo pocit toho, kdo je potupen, zneuctěn, pohaněn, ostuda:
dělat své zemi hanbu
žít v hanbě
Nechtěl vystavit svou ženu hanbě.
Celá rodina kvůli jeho činu upadla do hanby.
Sebevraždy jsou v Japonsku obvyklým prostředkem, jak se vyhnout hanbě.
2.
nepříjemný pocit vzniklý vykonáním něčeho (i zdánlivě) špatného, nevhodného, stud:
pocit hanby
zrudnout / červenat se hanbou
Zaplavila ho hanba.
Bylo mu do pláče hanbou.
Musel s hanbou přiznat, že se nechal napálit.
3. v přísudku; expresivní (komu)
(zejména ve spojení se slovesem být)
vyjadřuje negativně hodnocenou skutečnost, něco ostudného, trapného ap., ostuda:
To je velká hanba, že to nevíte.
Je hanba, že nám rozhodčí vyloučil dva hráče.
Byl to jeho nápad a byla by to hanba, kdybychom ho z toho vynechali.
Byl úplně opilý a bylo mu hanba, když mě uviděl.
◊ až hanba expresivní
(o něčem negativním) v (příliš) velké míře, (příliš) mnoho, velmi:
Poslední rok dluhy naskákaly až hanba.
Při jídle mlaská až hanba.
Ty zahraniční hvězdy jsou rozmazlené až hanba.
→ doklady v korpusu
◊ [být / objevit se ap.] na tabuli hanby
být veřejně kritizován za svá pochybení
◊ hanba by mě fackovala kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
bylo by mi trapně, velmi bych se styděl
→ doklady v korpusu
◊ hanba mluvit
je to tak špatné, že je trapné o tom mluvit
◊ hanba mužům, kterým žena vládne
je nežádoucí, ponižující ap., pokud je muž vůči ženě v podřízeném postavení, pokud je ženou ovládán
◊ jít na hanbu
1. jít na potupné místo, zprav. do kouta třídy, jako trest za nevhodné chování při vyučování
2. sport jít na trestnou lavici
◊ odejít s hanbou
ukončit své zprav. veřejné působení neúspěšně, opustit svou (často vedoucí) pozici kvůli zásadním pochybením, neschopnosti, podvodům ap.
◊ propadnout se (málem) hanbou (do země)
cítit se velmi trapně, zahanbeně, velmi se stydět (a nejraději chtít zmizet)
◊ smýt [urážku / hanbu ap.] krví
pomstít se za urážku, hanbu ap. zabitím viníka
◊ stát na hanbě
stát na potupném místě, zprav. v koutě třídy, jako trest za nevhodné chování při vyučování
◊ ulička hanby
dav přihlížejících lidí, odpůrců ap., kterým musí někdo za zahanbujících, trapných, ponižujících nebo jinak nepříjemných okolností projít
◊ umírat hanbou
velmi se stydět
◊ znamení hanby
viditelné nebo jen pomyslné označení (domnělého) provinilce, stigma
◊ že [ho / tě ap.] hanba nefackuje kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
měl by se, měl by ses za své jednání stydět
◊ že ti není hanba [dělat něco]!
měl by ses stydět (za to, čeho ses dopustil), chováš se ostudně
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

