harfeník
[harfeňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
hráč na harfu syn. harfenista, harfista:
Václav Klička byl český harfeník a skladatel.
Při Světovém harfovém kongresu zahraje téměř tři sta harfeníků.
2. historické
lidový hudebník živící se hrou na harfu:
potulný harfeník
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly Nechanice městem harfeníků, kde mnoho lidových muzikantů umělo hrát na jednoduché malé harfy.
► harfenice
[harfeňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
syn. harfenistka, harfistka:
Skladba v sále dozněla několika něžně smutnými mollovými akordy a harfenice odložila nástroj.
2.
Harfenice zpívaly a hrávaly po vesnicích dům od domu a večer bavily návštěvníky v hostincích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[harfeňiːk]
(2. j. -íka, 3., 6. j. -íkovi, -íku, 5. j. -íku, 1. mn. -íci, 6. mn. -ících)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
hráč na harfu syn. harfenista, harfista:
Václav Klička byl český harfeník a skladatel.
Při Světovém harfovém kongresu zahraje téměř tři sta harfeníků.
2. historické
lidový hudebník živící se hrou na harfu:
potulný harfeník
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století byly Nechanice městem harfeníků, kde mnoho lidových muzikantů umělo hrát na jednoduché malé harfy.
► harfenice
[harfeňɪce]
(2. j. -ce, 2. mn. -c)
podstatné jméno rodu ženského
1.
syn. harfenistka, harfistka:
Skladba v sále dozněla několika něžně smutnými mollovými akordy a harfenice odložila nástroj.
2.
Harfenice zpívaly a hrávaly po vesnicích dům od domu a večer bavily návštěvníky v hostincích.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

