harfa
[harfa]
(2. j. harfy, 2. mn. harf)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z němčiny⟩
velký strunný hudební nástroj trojúhelníkového tvaru s větším počtem strun a s pedály měnícími výšku tónu, rozezvučovaný drnkáním prsty obou rukou:
hrát na harfu
koncert pro harfu a orchestr
Koncertním sálem zněly české a francouzské písně za doprovodu harfy.
► harfička
[harfɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Dneska už mají i čtyřleté děti možnost hrát na malé harfičky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[harfa]
(2. j. harfy, 2. mn. harf)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z němčiny⟩
velký strunný hudební nástroj trojúhelníkového tvaru s větším počtem strun a s pedály měnícími výšku tónu, rozezvučovaný drnkáním prsty obou rukou:
hrát na harfu
koncert pro harfu a orchestr
Koncertním sálem zněly české a francouzské písně za doprovodu harfy.
► harfička
[harfɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
Dneska už mají i čtyřleté děti možnost hrát na malé harfičky.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

