improvizace
[ʔɪmprovɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z italštiny⟩
1.
(nápadité) jednání, tvoření bez přípravy, v nečekané situaci ap., improvizování • takový výkon, projev ap.:
Pyšníme se schopností improvizace, která může pomoci za krizové situace.
Při vaření exotických pokrmů se někdy musím uchýlit k improvizaci a použití jiných přísad.
Na každý moment její hvězdné kariéry se trenér snažil rychlobruslařku dokonale připravit, ale to, co se dělo po zisku olympijského zlata, byla čirá improvizace.
2. divadelnictví, hudba
umělecké tvoření bez přípravy, podle momentální inspirace přímo před publikem, improvizování • takový umělecký výkon, projev:
klavírní / varhanní / kytarová improvizace
herecká / taneční / pohybová improvizace
jazzová improvizace na dané téma
Podstatná část koncertu je založena na improvizaci.
Představení bude čistou improvizací vznikající za přítomnosti publika.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪmprovɪzace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z italštiny⟩
1.
(nápadité) jednání, tvoření bez přípravy, v nečekané situaci ap., improvizování • takový výkon, projev ap.:
Pyšníme se schopností improvizace, která může pomoci za krizové situace.
Při vaření exotických pokrmů se někdy musím uchýlit k improvizaci a použití jiných přísad.
Na každý moment její hvězdné kariéry se trenér snažil rychlobruslařku dokonale připravit, ale to, co se dělo po zisku olympijského zlata, byla čirá improvizace.
2. divadelnictví, hudba
umělecké tvoření bez přípravy, podle momentální inspirace přímo před publikem, improvizování • takový umělecký výkon, projev:
klavírní / varhanní / kytarová improvizace
herecká / taneční / pohybová improvizace
jazzová improvizace na dané téma
Podstatná část koncertu je založena na improvizaci.
Představení bude čistou improvizací vznikající za přítomnosti publika.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

