indukce
[ʔɪndukce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1.
myšlenkový postup nebo metoda logického zkoumání, kdy se z jedinečných výroků, poznatků ap. vyvozuje obecný závěr • vyvozování, vyvození obecného z jednotlivého op. dedukce:
Indukce je jednou z hlavních forem logického uvažování.
Svoje odůvodnění opřel o indukci.
Pokud Sherlock Holmes hledá určité vzorce ve faktech, provádí vlastně indukci, tedy vyvozuje obecné zákonitosti z konkrétních případů.
Empirističtí myslitelé používají i v etických otázkách metodu indukce, tj. z jednotlivých zkušeností vyvozují obecně platné etické pravdy.
2. fyzika, elektrotechnika
vznik elektrického napětí nebo proudu působením elektrického, magnetického nebo elektromagnetického pole:
Elektrostatická indukce je elektrický jev, při kterém se na povrchu tělesa vytváří elektrický náboj přiblížením jiného elektricky nabitého tělesa.
Při bezdotykovém bezdrátovém napájení se používá principu indukce mezi cívkou v telefonu a cívkou nabíječky.
Indukční varná deska ohřívá nádobí pomocí elektromagnetické indukce, přičemž její povrch zůstává bezpečně chladný.
□ elektrická indukce fyzika
vektorová fyzikální veličina vyjadřující odezvu elektricky nevodivého materiálu na působení vnějšího elektrického pole, zn. D
□ magnetická indukce fyzika
vektorová fyzikální veličina vyjadřující působení magnetického pole na pohybující se elektricky nabitou částici nebo na magnetický dipól, zn. B
3. kolokviální vyšší
zařízení k vaření využívající indukci 2, indukční varná deska:
V nové kuchyni jsem vařil na indukci.
Rozhodujeme se, zda koupíme sklokeramiku, nebo indukci.
U vaření na indukci není zdrojem tepla plotýnka, ale samotné dno indukčního nádobí.
4. medicína, biologie (čeho)
vyvolání, navození určitého procesu, stavu nebo změny v organismu, rozvoj:
indukce ovulace
Někdy je nutné předčasně ukončit těhotenství indukcí porodu nebo císařským řezem.
Léčiva, která jsou pro jedince středního věku bezpečnou alternativou, mohou ve vyšším věku zvyšovat riziko indukce dalších onemocnění.
Sazeničky se sklízí koncem února, potřebují období chladu pro indukci kvetení.
5. odborné (čeho)
jev, kdy se v důsledku zvýšení nějaké nabídky (kapacity něčeho) zvýší také poptávka op. redukce:
Nové poznatky, vědomosti a technologie spolu s rostoucí superspecializací způsobují téměř absolutní indukci poptávky po zdravotních službách jejich nabídkou, a nikoliv potřebou.
Může nastat jev, kterému se říká dopravní indukce, kdy nová komunikace na sebe natáhne dopravu, která by jinak v oblasti třeba vůbec nebyla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[ʔɪndukce]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1.
myšlenkový postup nebo metoda logického zkoumání, kdy se z jedinečných výroků, poznatků ap. vyvozuje obecný závěr • vyvozování, vyvození obecného z jednotlivého op. dedukce:
Indukce je jednou z hlavních forem logického uvažování.
Svoje odůvodnění opřel o indukci.
Pokud Sherlock Holmes hledá určité vzorce ve faktech, provádí vlastně indukci, tedy vyvozuje obecné zákonitosti z konkrétních případů.
Empirističtí myslitelé používají i v etických otázkách metodu indukce, tj. z jednotlivých zkušeností vyvozují obecně platné etické pravdy.
2. fyzika, elektrotechnika
vznik elektrického napětí nebo proudu působením elektrického, magnetického nebo elektromagnetického pole:
Elektrostatická indukce je elektrický jev, při kterém se na povrchu tělesa vytváří elektrický náboj přiblížením jiného elektricky nabitého tělesa.
Při bezdotykovém bezdrátovém napájení se používá principu indukce mezi cívkou v telefonu a cívkou nabíječky.
Indukční varná deska ohřívá nádobí pomocí elektromagnetické indukce, přičemž její povrch zůstává bezpečně chladný.
□ elektrická indukce fyzika
vektorová fyzikální veličina vyjadřující odezvu elektricky nevodivého materiálu na působení vnějšího elektrického pole, zn. D
□ magnetická indukce fyzika
vektorová fyzikální veličina vyjadřující působení magnetického pole na pohybující se elektricky nabitou částici nebo na magnetický dipól, zn. B
3. kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
zařízení k vaření využívající indukci 2, indukční varná deska:
V nové kuchyni jsem vařil na indukci.
Rozhodujeme se, zda koupíme sklokeramiku, nebo indukci.
U vaření na indukci není zdrojem tepla plotýnka, ale samotné dno indukčního nádobí.
4. medicína, biologie (čeho)
vyvolání, navození určitého procesu, stavu nebo změny v organismu, rozvoj:
indukce ovulace
Někdy je nutné předčasně ukončit těhotenství indukcí porodu nebo císařským řezem.
Léčiva, která jsou pro jedince středního věku bezpečnou alternativou, mohou ve vyšším věku zvyšovat riziko indukce dalších onemocnění.
Sazeničky se sklízí koncem února, potřebují období chladu pro indukci kvetení.
5. odborné (čeho)
jev, kdy se v důsledku zvýšení nějaké nabídky (kapacity něčeho) zvýší také poptávka op. redukce:
Nové poznatky, vědomosti a technologie spolu s rostoucí superspecializací způsobují téměř absolutní indukci poptávky po zdravotních službách jejich nabídkou, a nikoliv potřebou.
Může nastat jev, kterému se říká dopravní indukce, kdy nová komunikace na sebe natáhne dopravu, která by jinak v oblasti třeba vůbec nebyla.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

