krizovka
[krɪzofka], 2. mn. [krɪzovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
těžká, obtížná situace, krizová situace, krize:
O krizovky nebyla nouze.
Dostal jsem smyk, byla to krizovka.
Také jsme si zažili pár krizovek, ale ustáli jsme to.
Ve vztahu jsou různé peripetie, ale my jsme i ty krizovky vyřešili.
To je teda krizovka. Co teď s tím?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[krɪzofka], 2. mn. [krɪzovek]
(2. j. -vky, 2. mn. -vek)
podstatné jméno rodu ženského
kolokviální vyšší
?kolokviální vyšší
Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální vyšší označujeme kolokviální slova a významy, které se poměrně často užívají i v komunikačních situacích, v nichž se přednostně užívá spisovná čeština. V těchto situacích působí jako méně formální, stylově nižší.
kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
těžká, obtížná situace, krizová situace, krize:
O krizovky nebyla nouze.
Dostal jsem smyk, byla to krizovka.
Také jsme si zažili pár krizovek, ale ustáli jsme to.
Ve vztahu jsou různé peripetie, ale my jsme i ty krizovky vyřešili.
To je teda krizovka. Co teď s tím?
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

