katapult
[katapult]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z latiny < z řečtiny⟩
1. zřídka i katapulta (2. j. -ty) podstatné jméno rodu ženského, historické: vojenství
obléhací stroj k vrhání oštěpů a šípů, používaný v antickém Římě • obléhací stroj k vrhání kamenů, smůly, hořícího dehtu, výkalů ap., používaný od antiky do středověku:
miniaturní funkční replika římského katapultu
Z katapult, založených na principu luku, byly vystřelovány šípy a oštěpy.
Tataři prý do obléhaného města vrhali katapultem mrtvoly nakažené morem.
2. letectví
tlakové aj. zařízení umožňující letadlu vzlétnout bez delšího rozjezdu, z malého prostoru, zprav. z paluby lodi:
letecký katapult
Letoun startoval z malého katapultu.
Hlavním vylepšením lodě má být lepší elektromagnetický katapult pro start letadel.
3. letectví
zařízení vymršťující zejména při hrozící nehodě letce z letícího letadla, vrtulníku ap. i s jeho sedadlem, opatřeným padákem • takové vymrštění letce z letadla, vrtulníku ap.:
Pilot zatáhl za madla katapultu, která měl mezi nohama.
V kabině nezůstal žádný katapult, příliš by zvýšily hmotnost raketoplánu.
Podobného přetížení nedosáhne ani pilot vojenské stíhačky při nouzovém katapultu.
Padákem jsem seskočil 23krát, při tom katapultu ovšem neplánovaně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[katapult]
(2. j. -tu, 6. j. -tu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z latiny < z řečtiny⟩
1. zřídka i katapulta (2. j. -ty) podstatné jméno rodu ženského, historické: vojenství
obléhací stroj k vrhání oštěpů a šípů, používaný v antickém Římě • obléhací stroj k vrhání kamenů, smůly, hořícího dehtu, výkalů ap., používaný od antiky do středověku:
miniaturní funkční replika římského katapultu
Z katapult, založených na principu luku, byly vystřelovány šípy a oštěpy.
Tataři prý do obléhaného města vrhali katapultem mrtvoly nakažené morem.
2. letectví
tlakové aj. zařízení umožňující letadlu vzlétnout bez delšího rozjezdu, z malého prostoru, zprav. z paluby lodi:
letecký katapult
Letoun startoval z malého katapultu.
Hlavním vylepšením lodě má být lepší elektromagnetický katapult pro start letadel.
3. letectví
zařízení vymršťující zejména při hrozící nehodě letce z letícího letadla, vrtulníku ap. i s jeho sedadlem, opatřeným padákem • takové vymrštění letce z letadla, vrtulníku ap.:
Pilot zatáhl za madla katapultu, která měl mezi nohama.
V kabině nezůstal žádný katapult, příliš by zvýšily hmotnost raketoplánu.
Podobného přetížení nedosáhne ani pilot vojenské stíhačky při nouzovém katapultu.
Padákem jsem seskočil 23krát, při tom katapultu ovšem neplánovaně.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

