kolaborace
[kolaborace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1. hanlivé (s kým, s čím)
nečestná, zištná spolupráce s nepřátelskými vládnoucími silami v době okupace nebo totalitního, nedemokratického vládního systému:
kolaborace s nacisty / okupanty
kolaborace s totalitní mocí
Po válce byl obviněn z kolaborace s Němci.
Svou kariéru postavil na kolaboraci s komunistickým režimem.
2. (s kým)
spolupráce vůbec:
kolaborace zavedených značek a startupů
Konkurenční firmy vstupují do kolaborace v oblasti dodavatelských řetězců.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kolaborace]
(2. j. -ce)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1. hanlivé (s kým, s čím)
nečestná, zištná spolupráce s nepřátelskými vládnoucími silami v době okupace nebo totalitního, nedemokratického vládního systému:
kolaborace s nacisty / okupanty
kolaborace s totalitní mocí
Po válce byl obviněn z kolaborace s Němci.
Svou kariéru postavil na kolaboraci s komunistickým režimem.
2. (s kým)
spolupráce vůbec:
kolaborace zavedených značek a startupů
Konkurenční firmy vstupují do kolaborace v oblasti dodavatelských řetězců.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

