kmotra
[kmotra]
(2. j. -try, 2. mn. -ter)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1.
žena, která při křtu nebo biřmování doprovází dítě nebo dospělého a přijímá vůči němu a jeho rodině určité závazky:
křestní / biřmovací kmotra
Kamarádka má být kmotrou naší dcery.
Pomáhal v křesťanské rodině, u Lenky, která mu později šla za kmotru při křtu.
2.
žena, která přebírá záštitu nad novým uměleckým dílem, stavbou, projektem, nově narozeným zvířetem aj. při křtu 2 (slavnostní akci):
kmotra alba / výstavy
Společnost Duha pro své projekty získala kmotru z hudební branže.
Kmotrou knihy se stala moderátorka Gabriela Partyšová.
První dáma Francie se stala kmotrou prvního pandího mláděte, které se narodilo ve francouzské zoo.
3. knižní
(dříve zejména v přátelském oslovení)
starší vesničanka, sousedka:
„Nestarejte se, paní kmotro,“ řekl jí generál.
Paní kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku! velikonoční popěvek
v pohádkách, bajkách ap. Vydal se jednou kmotr vlk na návštěvu ke kmotře lišce.
► kmotřička
[kmotř̥ɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
I já jsem měla kmotřičku, která mi při křtu darovala stříbrnou lžičku.
2.
Jako tři kmotřičky sudičky se ke kolébce alba postavily muzikálové herečky.
Role kmotřičky se při křtu tuleního mláděte ujala herečka Květa Fialová.
3.
„Doprovodím vás, kmotřičko,“ chystala se Žeňa na cestu.
Říkáš něco, kmotřičko liško? – ptá se vlk.
zubatá kmotřička s kosou smrt
→ kmotr
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kmotra]
(2. j. -try, 2. mn. -ter)
podstatné jméno rodu ženského
⟨z latiny⟩
1.
žena, která při křtu nebo biřmování doprovází dítě nebo dospělého a přijímá vůči němu a jeho rodině určité závazky:
křestní / biřmovací kmotra
Kamarádka má být kmotrou naší dcery.
Pomáhal v křesťanské rodině, u Lenky, která mu později šla za kmotru při křtu.
2.
žena, která přebírá záštitu nad novým uměleckým dílem, stavbou, projektem, nově narozeným zvířetem aj. při křtu 2 (slavnostní akci):
kmotra alba / výstavy
Společnost Duha pro své projekty získala kmotru z hudební branže.
Kmotrou knihy se stala moderátorka Gabriela Partyšová.
První dáma Francie se stala kmotrou prvního pandího mláděte, které se narodilo ve francouzské zoo.
3. knižní
(dříve zejména v přátelském oslovení)
starší vesničanka, sousedka:
„Nestarejte se, paní kmotro,“ řekl jí generál.
Paní kmotra, slyšte chásku, přicházíme na pomlázku! velikonoční popěvek
v pohádkách, bajkách ap. Vydal se jednou kmotr vlk na návštěvu ke kmotře lišce.
► kmotřička
[kmotř̥ɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
I já jsem měla kmotřičku, která mi při křtu darovala stříbrnou lžičku.
2.
Jako tři kmotřičky sudičky se ke kolébce alba postavily muzikálové herečky.
Role kmotřičky se při křtu tuleního mláděte ujala herečka Květa Fialová.
3.
„Doprovodím vás, kmotřičko,“ chystala se Žeňa na cestu.
Říkáš něco, kmotřičko liško? – ptá se vlk.
zubatá kmotřička s kosou smrt
→ kmotr
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

