křest
[kř̥est]
(2. j. křtu, 6. j. křtu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
1. náboženství (koho2)
(v křesťanství) svátost, kterou se člověk stává členem církve • obřad přijetí do církve spojený s ponořením celého těla do vody nebo omytím hlavy vodou a doprovázený obřadní formulí:
Matka ho nesla ke křtu.
Jeho dceři šel za kmotra při křtu.
Při křtu získal druhé jméno Josef.
S žádostí o křest dítěte se můžete obrátit na kněze.
Uděluje-li se křest litím vody, celebrant nabere křestní vodu a třikrát ji lije na skloněnou hlavu křtěnce.
2. (čeho, koho2)
slavnostní akce spojená s udělením jména nově narozenému zvířeti, představením nového uměleckého díla veřejnosti, uvedením do provozu nějaké stavby, technického díla ap. syn. křtiny 2:
křest hříběte / žirafky / gorilího samečka
křest lodi / tramvaje / cyklotrasy
koncert spojený se slavnostním křtem nového alba skupiny
Symbolický křest knihy proběhl v Divadle pod Palmovkou.
Kmotrem při křtu prvního čísla prestižního časopisu bude legendární cestovatel Miroslav Zikmund.
3.
zahájení činnosti v určitém oboru, prostředí, první účast v něčem, debut:
Svůj učitelský křest si odbyl v Brně, kde nastoupil jako středoškolský učitel.
Zpěvačka svůj filmový křest zažila ve snímku Frona.
Na reprezentační střídačce absolvoval úspěšný křest v pozici hlavního kouče.
Závodnickým křtem si prošla děvčata z gymnastické přípravky.
Novou stříkačku křest v akci teprve čeká.
◊ křest ohněm
1. první účast v boji s nepřítelem
2. (první) náročná situace, při níž je třeba prokázat určité schopnosti, kvality
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kř̥est]
(2. j. křtu, 6. j. křtu)
podstatné jméno rodu mužského neživotného
⟨z řečtiny⟩
1. náboženství (koho2)
(v křesťanství) svátost, kterou se člověk stává členem církve • obřad přijetí do církve spojený s ponořením celého těla do vody nebo omytím hlavy vodou a doprovázený obřadní formulí:
Matka ho nesla ke křtu.
Jeho dceři šel za kmotra při křtu.
Při křtu získal druhé jméno Josef.
S žádostí o křest dítěte se můžete obrátit na kněze.
Uděluje-li se křest litím vody, celebrant nabere křestní vodu a třikrát ji lije na skloněnou hlavu křtěnce.
2. (čeho, koho2)
slavnostní akce spojená s udělením jména nově narozenému zvířeti, představením nového uměleckého díla veřejnosti, uvedením do provozu nějaké stavby, technického díla ap. syn. křtiny 2:
křest hříběte / žirafky / gorilího samečka
křest lodi / tramvaje / cyklotrasy
koncert spojený se slavnostním křtem nového alba skupiny
Symbolický křest knihy proběhl v Divadle pod Palmovkou.
Kmotrem při křtu prvního čísla prestižního časopisu bude legendární cestovatel Miroslav Zikmund.
3.
zahájení činnosti v určitém oboru, prostředí, první účast v něčem, debut:
Svůj učitelský křest si odbyl v Brně, kde nastoupil jako středoškolský učitel.
Zpěvačka svůj filmový křest zažila ve snímku Frona.
Na reprezentační střídačce absolvoval úspěšný křest v pozici hlavního kouče.
Závodnickým křtem si prošla děvčata z gymnastické přípravky.
Novou stříkačku křest v akci teprve čeká.
◊ křest ohněm
1. první účast v boji s nepřítelem
2. (první) náročná situace, při níž je třeba prokázat určité schopnosti, kvality
Poznámka Ve významech 2 a 3 se méně často objevují tvary křestu, křestem, které však podle Internetové jazykové příručky působí na řadu lidí nepřijatelně nebo přinejmenším rušivě.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

