kmotr
[kmotr]
(2. j. -tra, 3., 6. j. -trovi, -tru, 5. j. -tře, 1. mn. -tři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨na základě latiny⟩
1.
kdo při křtu nebo biřmování doprovází dítě nebo dospělého a přijímá vůči němu a jeho rodině určité závazky:
křestní / biřmovací kmotr
Poprosila ho, aby šel jejímu děťátku za kmotra.
Rodina požádala svého známého, aby se stal kmotrem jednoho z jejich sedmi dětí.
Kmotry při křtu byli Josef a Marie Hájkovi.
2.
kdo přebírá záštitu nad novým uměleckým dílem, stavbou, projektem, nově narozeným zvířetem aj. při křtu 2 (slavnostní akci):
kmotr alba / knihy / kalendáře
Jedním z kmotrů pěkně zařízeného obchodu se stal známý rakouský obchodník.
Tři kmotři popřáli hudebnímu nosiči šťastnou pouť.
Houslista Pavel Šporcl pokropil coby kmotr CD šampaňským.
Kmotry čerstvě narozených mláďat servalů budou tuto neděli ve Dvoře Králové představitelé hlavních rolí muzikálu.
3.
kdo má vysoké postavení ve zločinecké organizaci • šéf mafie:
mafiánský / zločinecký kmotr
Pracoval jako zabiják pro zavražděného kmotra českého podsvětí Mrázka.
4. expresivní
vlivný zákulisní hráč, který není oficiálně ve funkci, ale má značný vliv na politická rozhodnutí, často má napojení na korupci, klientelismus nebo lobbing:
Dokument má dokládat vazby poslance na vlivné pražské kmotry.
Víkendové jednání má stranu odstřihnout od kmotrů.
Město ovládají kmotři prostřednictvím úplatných úředníků.
5. knižní
(dříve zejména v přátelském oslovení)
starší vesničan, soused:
Darmo mluvit, kmotře, přemýšlím o tom, že si půjdu hledat štěstí jinam.
Jak vám pravím, pane kmotře, i vy jste dal své slovo.
Pohádka vypráví o tom, jak se měli rádi králík s kmotrem lišákem.
► kmotříček
[kmotř̥iːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
Je to můj kmotříček a při křtu mě drželi společně s maminkou.
Stal se hrdým kmotříčkem dnes už osmnáctileté slečny Magdaleny.
2.
Na závěr knihu pokřtil kmotříček, který si na křest přinesl vodu z Vltavy.
3.
Za současnými úspěchy protikorupčního úsilí stojí boj velkých kmotrů proti malým kmotříčkům o větší sousta korupčního koláče.
4.
Sousedy brzy omrzelo poslouchat jeho řeči a jeden mu řekl: „Jsi ty ale hlupák, kmotříčku.“
→ kmotra
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kmotr]
(2. j. -tra, 3., 6. j. -trovi, -tru, 5. j. -tře, 1. mn. -tři)
podstatné jméno rodu mužského životného
⟨na základě latiny⟩
1.
kdo při křtu nebo biřmování doprovází dítě nebo dospělého a přijímá vůči němu a jeho rodině určité závazky:
křestní / biřmovací kmotr
Poprosila ho, aby šel jejímu děťátku za kmotra.
Rodina požádala svého známého, aby se stal kmotrem jednoho z jejich sedmi dětí.
Kmotry při křtu byli Josef a Marie Hájkovi.
2.
kdo přebírá záštitu nad novým uměleckým dílem, stavbou, projektem, nově narozeným zvířetem aj. při křtu 2 (slavnostní akci):
kmotr alba / knihy / kalendáře
Jedním z kmotrů pěkně zařízeného obchodu se stal známý rakouský obchodník.
Tři kmotři popřáli hudebnímu nosiči šťastnou pouť.
Houslista Pavel Šporcl pokropil coby kmotr CD šampaňským.
Kmotry čerstvě narozených mláďat servalů budou tuto neděli ve Dvoře Králové představitelé hlavních rolí muzikálu.
3.
kdo má vysoké postavení ve zločinecké organizaci • šéf mafie:
mafiánský / zločinecký kmotr
Pracoval jako zabiják pro zavražděného kmotra českého podsvětí Mrázka.
4. expresivní
vlivný zákulisní hráč, který není oficiálně ve funkci, ale má značný vliv na politická rozhodnutí, často má napojení na korupci, klientelismus nebo lobbing:
Dokument má dokládat vazby poslance na vlivné pražské kmotry.
Víkendové jednání má stranu odstřihnout od kmotrů.
Město ovládají kmotři prostřednictvím úplatných úředníků.
5. knižní
(dříve zejména v přátelském oslovení)
starší vesničan, soused:
Darmo mluvit, kmotře, přemýšlím o tom, že si půjdu hledat štěstí jinam.
Jak vám pravím, pane kmotře, i vy jste dal své slovo.
Pohádka vypráví o tom, jak se měli rádi králík s kmotrem lišákem.
► kmotříček
[kmotř̥iːček]
(2. j. -čka, 3., 6. j. -čkovi, -čku, 5. j. -čku, 1. mn. -čci, -čkové, 6. mn. -čcích)
podstatné jméno rodu mužského životného
1.
Je to můj kmotříček a při křtu mě drželi společně s maminkou.
Stal se hrdým kmotříčkem dnes už osmnáctileté slečny Magdaleny.
2.
Na závěr knihu pokřtil kmotříček, který si na křest přinesl vodu z Vltavy.
3.
Za současnými úspěchy protikorupčního úsilí stojí boj velkých kmotrů proti malým kmotříčkům o větší sousta korupčního koláče.
4.
Sousedy brzy omrzelo poslouchat jeho řeči a jeden mu řekl: „Jsi ty ale hlupák, kmotříčku.“
→ kmotra
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

