knihovna
[kňɪhovna]
(2. j. -vny, 2. mn. -ven)
podstatné jméno rodu ženského
1.
instituce, případně součást nějaké instituce, určená ke shromažďování, katalogizaci a půjčování knih, časopisů, hudebních nahrávek ap., mající zároveň informační a vzdělávací funkce • budova této instituce:
Městská knihovna zaregistrovala v říjnu nadprůměrný počet nových čtenářů.
Nechal jsem si vystavit novou průkazku do knihovny.
Sešli jsme se v čítárně univerzitní knihovny.
V současné době spravuje muzeum osm poboček a muzejní knihovnu pro veřejnost.
O přestávce zašel do školní knihovny vrátit knížky.
2.
sbírka knih • police, skříň, místnost ap., kde je tato sbírka uchovávána:
Měli jsme doma ohromnou knihovnu.
Publikace patří do příruční knihovny každého, kdo se zajímá o technické vynálezy.
Probíral jsem se svou knihovnou a narazil jsem na tuto brožurku.
Knihovna stojí podél celé stěny pokoje.
Najedli jsme se v knihovně před krbem.
3.
virtuální prostor, kde je možné pracovat se slovesnými, audiovizuálními ap. materiály:
Zřídili jsme virtuální knihovnu, kam mohli žáci vkládat informace o přečtených knihách.
Kromě stahování do počítače si videa můžete ukládat do knihovny.
Po spuštění aplikace se dostanete do vaší knihovny nahrávek a přes textové či obrazové menu ji můžete pohodlně ovládat.
Federální úřady ve státě Maryland zřídily elektronickou knihovnu plnou lékařských zpráv z celého světa.
□ červená knihovna literární věda
populární literatura líčící milostný vztah prostřednictvím dojímavého příběhu se šťastným koncem • takový literární žánr
→ doklady v korpusu
► knihovnička
[kňɪhovňɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pomyslným centrem neustálého dění je místní knihovnička, v níž se děti a mládež schází dvakrát týdně.
2.
Malou, alespoň příruční knihovničku potřebuje každý student.
Ještě týž večer sáhl doma do své knihovničky a vytáhl zapomenutou knížku poezie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kňɪhovna]
(2. j. -vny, 2. mn. -ven)
podstatné jméno rodu ženského
1.
instituce, případně součást nějaké instituce, určená ke shromažďování, katalogizaci a půjčování knih, časopisů, hudebních nahrávek ap., mající zároveň informační a vzdělávací funkce • budova této instituce:
Městská knihovna zaregistrovala v říjnu nadprůměrný počet nových čtenářů.
Nechal jsem si vystavit novou průkazku do knihovny.
Sešli jsme se v čítárně univerzitní knihovny.
V současné době spravuje muzeum osm poboček a muzejní knihovnu pro veřejnost.
O přestávce zašel do školní knihovny vrátit knížky.
2.
sbírka knih • police, skříň, místnost ap., kde je tato sbírka uchovávána:
Měli jsme doma ohromnou knihovnu.
Publikace patří do příruční knihovny každého, kdo se zajímá o technické vynálezy.
Probíral jsem se svou knihovnou a narazil jsem na tuto brožurku.
Knihovna stojí podél celé stěny pokoje.
Najedli jsme se v knihovně před krbem.
3.
virtuální prostor, kde je možné pracovat se slovesnými, audiovizuálními ap. materiály:
Zřídili jsme virtuální knihovnu, kam mohli žáci vkládat informace o přečtených knihách.
Kromě stahování do počítače si videa můžete ukládat do knihovny.
Po spuštění aplikace se dostanete do vaší knihovny nahrávek a přes textové či obrazové menu ji můžete pohodlně ovládat.
Federální úřady ve státě Maryland zřídily elektronickou knihovnu plnou lékařských zpráv z celého světa.
□ červená knihovna literární věda
populární literatura líčící milostný vztah prostřednictvím dojímavého příběhu se šťastným koncem • takový literární žánr
→ doklady v korpusu
► knihovnička
[kňɪhovňɪčka]
(2. j. -čky, 2. mn. -ček)
podstatné jméno rodu ženského
1.
Pomyslným centrem neustálého dění je místní knihovnička, v níž se děti a mládež schází dvakrát týdně.
2.
Malou, alespoň příruční knihovničku potřebuje každý student.
Ještě týž večer sáhl doma do své knihovničky a vytáhl zapomenutou knížku poezie.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

