kolaborovat
[kolaborovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨z latiny⟩
1. hanlivé (kdo kolaboruje {s kým, s čím})
nečestně, zištně spolupracovat s nepřátelskými politickými silami v době okupace nebo totalitního, nedemokratického vládního systému:
kolaborovat s nacisty / s gestapem
kolaborovat s totalitní mocí
Jeho otec za války kolaboroval s Němci.
Většina národa s komunistickým režimem nekolaborovala, jen se snažila normálně žít.
podst. jm. Udavačství je součástí kolaborování.
2. (kdo kolaboruje {s kým})
spolupracovat vůbec:
Firma kolaboruje s japonskou značkou.
V tomto softwaru můžete kolaborovat s více uživateli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[kolaborovat]
(1. j. -ruji, -ruju, 3. j. -ruje, 3. mn. -rují, -rujou, rozk. -ruj, čin. -roval, podst. jm. -rování)
sloveso nedokonavé
⟨z latiny⟩
1. hanlivé (kdo kolaboruje {s kým, s čím})
nečestně, zištně spolupracovat s nepřátelskými politickými silami v době okupace nebo totalitního, nedemokratického vládního systému:
kolaborovat s nacisty / s gestapem
kolaborovat s totalitní mocí
Jeho otec za války kolaboroval s Němci.
Většina národa s komunistickým režimem nekolaborovala, jen se snažila normálně žít.
podst. jm. Udavačství je součástí kolaborování.
2. (kdo kolaboruje {s kým})
spolupracovat vůbec:
Firma kolaboruje s japonskou značkou.
V tomto softwaru můžete kolaborovat s více uživateli.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

