koleno I
[koleno]
(2. j. -na, -ne, 6. j. -ni, -ně, -nu, 2. mn. -n, -nou, 6. mn. -nou, -nech)
podstatné jméno rodu středního
1.
část dolní končetiny mezi lýtkem a stehnem s kloubem umožňujícím její ohýbání:
levé / pravé koleno
operace kolena
pokrčit nohy v kolenou
ošetřit odřené koleno
Sněhu už bylo po kolena a stále sněžilo.
2. často množné
část nohavic pokrývající kolena 1:
vytahaná kolena u legín
džíny s dírami na kolenou
Kalhoty měl na kolenou zelené od trávy.
Snad všechny mé kalhoty měly prošoupaná kolena a máma nestačila našívat záplaty.
3.
pokrm připravený z kolena 1 některých zvířat, zejména prasat a skotu:
počené hovězí koleno
vařené koleno s křenem
Nejraději podávala svým hostům vepřové koleno s kysaným zelím.
4. technika
spojovací díl potrubí umožňující jeho ohyb:
koleno okapové roury
Dosud neznámý pachatel odcizil měděné okapové svody včetně odtokových kolen.
Vyšetřovatelé zjistili, že plyn začal unikat z kolena potrubí.
◊ dělat něco na koleně / koleni
vytvářet, vykonávat něco v neprofesionálních podmínkách, bez náležitého vybavení, improvizovaně
→ doklady v korpusu
◊ dostat někoho do kolen ◊ dostat někoho na kolena
1. pokořit, porazit nebo zničit někoho
2. jen dostat někoho do kolen podmanit si, ohromit, zaskočit někoho
→ doklady v korpusu
◊ jít do kolen
1. být přemáhán pocitem porážky, neúspěchu a přestávat usilovat o vítězství, úspěch
2. zaznamenávat zásadní neúspěch • přestávat fungovat efektivně
3. nezvladatelně, zprav. hlasitě se něčemu smát, chechtat se, řehtat se
4. být přemožen silnou, zprav. pozitivní emocí, např. údivem, nadšením, dojetím, být ohromen
◊ klečet před někým (na kolenou)
poníženě někoho o něco prosit
◊ klesnout / klesat do kolen
1. být přemožen, přemáhán pocitem porážky, neúspěchu a přestat, přestávat usilovat o vítězství, úspěch
2. zaznamenat, zaznamenávat zásadní neúspěch • přestat, přestávat fungovat efektivně
◊ lámat něco přes koleno
prosazovat, řešit něco urputně nebo násilně
◊ mít hlavu jak(o) koleno
být holohlavý
◊ na stará kolena
ve stáří
◊ nechat / dát si pro korunu koleno vrtat hanlivé
být velmi lakomý, šetřivý a mít velkou nechuť dávat peníze • být ochotný udělat pro trochu (ušetřených) peněz i něco nepříjemného, nedůstojného ap.
◊ nesahá mu ani po kolena
nemůže se mu vůbec rovnat ve schopnostech, v dovednostech, ve výkonu ap.
◊ podlomila se mu kolena
byl něčím velmi rozrušený, zasažený, šokovaný • pocítil slabost, nevolnost • ovládl ho strach
◊ poslat někoho do kolen
porazit, zničit někoho
◊ poslouchat kolenem
nedávat pozor
◊ rozklepala se / roztřásla se mu kolena
polekal se a začal se bát • nedokázal ovládnout svůj strach a cítil se nejistě v držení svého těla
◊ srazit někoho na kolena ◊ srazit někoho do kolen
porazit, pokořit někoho
zdrobnělé → kolínko, kolénko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[koleno]
(2. j. -na, -ne, 6. j. -ni, -ně, -nu, 2. mn. -n, -nou, 6. mn. -nou, -nech)
podstatné jméno rodu středního
1.
část dolní končetiny mezi lýtkem a stehnem s kloubem umožňujícím její ohýbání:
levé / pravé koleno
operace kolena
pokrčit nohy v kolenou
ošetřit odřené koleno
Sněhu už bylo po kolena a stále sněžilo.
2. často množné
?často množné
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
Užívané často v množném čísle s významem souborovým nebo látkovým.
část nohavic pokrývající kolena 1:
vytahaná kolena u legín
džíny s dírami na kolenou
Kalhoty měl na kolenou zelené od trávy.
Snad všechny mé kalhoty měly prošoupaná kolena a máma nestačila našívat záplaty.
3.
pokrm připravený z kolena 1 některých zvířat, zejména prasat a skotu:
počené hovězí koleno
vařené koleno s křenem
Nejraději podávala svým hostům vepřové koleno s kysaným zelím.
4. technika
spojovací díl potrubí umožňující jeho ohyb:
koleno okapové roury
Dosud neznámý pachatel odcizil měděné okapové svody včetně odtokových kolen.
Vyšetřovatelé zjistili, že plyn začal unikat z kolena potrubí.
◊ dělat něco na koleně / koleni
vytvářet, vykonávat něco v neprofesionálních podmínkách, bez náležitého vybavení, improvizovaně
→ doklady v korpusu
◊ dostat někoho do kolen ◊ dostat někoho na kolena
1. pokořit, porazit nebo zničit někoho
2. jen dostat někoho do kolen podmanit si, ohromit, zaskočit někoho
→ doklady v korpusu
◊ jít do kolen
1. být přemáhán pocitem porážky, neúspěchu a přestávat usilovat o vítězství, úspěch
2. zaznamenávat zásadní neúspěch • přestávat fungovat efektivně
3. nezvladatelně, zprav. hlasitě se něčemu smát, chechtat se, řehtat se
4. být přemožen silnou, zprav. pozitivní emocí, např. údivem, nadšením, dojetím, být ohromen
◊ klečet před někým (na kolenou)
poníženě někoho o něco prosit
◊ klesnout / klesat do kolen
1. být přemožen, přemáhán pocitem porážky, neúspěchu a přestat, přestávat usilovat o vítězství, úspěch
2. zaznamenat, zaznamenávat zásadní neúspěch • přestat, přestávat fungovat efektivně
◊ lámat něco přes koleno
prosazovat, řešit něco urputně nebo násilně
◊ mít hlavu jak(o) koleno
být holohlavý
◊ na stará kolena
ve stáří
◊ nechat / dát si pro korunu koleno vrtat hanlivé
být velmi lakomý, šetřivý a mít velkou nechuť dávat peníze • být ochotný udělat pro trochu (ušetřených) peněz i něco nepříjemného, nedůstojného ap.
◊ nesahá mu ani po kolena
nemůže se mu vůbec rovnat ve schopnostech, v dovednostech, ve výkonu ap.
◊ podlomila se mu kolena
byl něčím velmi rozrušený, zasažený, šokovaný • pocítil slabost, nevolnost • ovládl ho strach
◊ poslat někoho do kolen
porazit, zničit někoho
◊ poslouchat kolenem
nedávat pozor
◊ rozklepala se / roztřásla se mu kolena
polekal se a začal se bát • nedokázal ovládnout svůj strach a cítil se nejistě v držení svého těla
◊ srazit někoho na kolena ◊ srazit někoho do kolen
porazit, pokořit někoho
zdrobnělé → kolínko, kolénko
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)

